Tým vědců z Katedry chemie Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích učinil překvapivý objev v biologii klíšťat. Nová studie ukazuje, že klíště obecné (Ixodes ricinus) je schopno samo vytvářet kyselinu sialovou – molekulu, která je dosud spojována především s buňkami obratlovců včetně člověka. Objev zásadně mění dosavadní pohled na biochemii těchto významných přenašečů infekčních onemocnění a může do budoucna ovlivnit výzkum, který se přenosem nebezpečných nemocí klíšťaty zabývá.
Kyselina sialová hraje klíčovou roli například v imunitním systému při rozlišování „vlastního“ od „cizího“, při buněčném vývoji nebo při rozpoznávání hostitelských buněk některými patogeny.
U bezobratlých živočichů se však vyskytuje jen výjimečně a schopnost klíšťat ji produkovat nebyla dosud jednoznačně prokázána. Nový výzkum přináší první přímé důkazy, že klíšťata tuto látku nejen obsahují, ale také aktivně produkují a využívají.
Vědci zjistili, že klíště disponuje kompletní genetickou výbavou potřebnou k syntéze kyseliny sialové a k jejímu začlenění do tzv. sialovaných glykoproteinů – specifických bílkovin s důležitými biologickými funkcemi. Zároveň odhalili, že klíště k jejich tvorbě využívá alternativní biosyntetickou dráhu, která se liší od mechanismů běžných u obratlovců.
Na cestě k tomuto objevu využili výzkumníci moderní metodu označovanou jako „Click chemistry“, za jejíž vývoj získala v roce 2022 trojice vědců Carolyn R. Bertozziová, Morten Meldal a K. Barry Sharpless Nobelovu cenu za chemii. Pomocí této metody se jihočeským vědcům podařilo molekuly přímo zobrazit a sledovat jejich výskyt během celého životního cyklu klíštěte. Sialované glykoproteiny byly detekovány ve všech sledovaných stadiích – u dospělých samic, ve vajíčkách i u larev, stejně jako v laboratorně pěstovaných klíštěcích buňkách. Nejvyšší koncentrace byla pozorována v raných vývojových fázích.
„Naše výsledky naznačují, že sialované glykoproteiny mohou hrát klíčovou roli ve vývoji klíštěte. Tento objev tak otevírá nové otázky týkající se biologických funkcí těchto
Zjištění má význam nejen pro základní výzkum, ale i pro medicínu a veřejné zdraví. Lepší porozumění tomu, jak klíšťata fungují na molekulární úrovni, může v budoucnu přispět k vývoji nových přístupů, jak omezit jejich sání na člověku nebo na hospodářských zvířatech, popřípadě jejich schopnost přenášet nebezpečné patogeny, například původce lymské boreliózy nebo klíšťové encefalitidy.
