Britský dokumentarista a přírodovědec Sir David Attenborough slaví 8. května sté narozeniny. Jako režisér a scénárista stojí za stovkami přírodovědných pořadů a projektů, které začal tvořit už v 50. letech 20. století. Spolupracoval převážně s televizní stanicí BBC. Za vědeckou a popularizační práci dostal řadu cen a uznání, v roce 1985 byl královnou Alžbětou II. povýšen do šlechtického stavu a získal titul Sir. S fenomenálním přírodovědcem a tvůrcem navázala spolupráci také terénní bioložka a ekoložka z Přírodovědecké fakulty JU a Biologického centra AV ČR Kateřina Sam. U příležitosti 100. narozenin Sira Attenborougha na toto období zavzpomínala:
„Byla jsem ve třetím ročníku doktorského studia. Měla jsem za sebou zhruba rok a půl terénní práce na Papui-Nové Guineji a během zimního semestru jsem se opět účastnila přednášek. Zároveň jsem organizovala větší expedici pro kolegy, kteří mě měli v terénu zastoupit, a proto mi často volala neznámá zahraniční čísla.
Nepřekvapilo mě tedy, když mi jedno takové číslo zazvonilo cestou na přednášku. Jen jsem se krátce pozastavila nad předvolbou, kterou jsem si v duchu přiřadila k francouzským botanikům, se kterými jsme měli spolupracovat. O to větší byl můj šok, když jsem při průchodu vestibulem budovy B zaslechla v telefonu hlas manažera týmu David Attenborough. První věty jsem téměř nevnímala a až po mé žádosti o jejich zopakování a nádechu mi došlo, s kým to vlastně mluvím – a že se mnou(!) chtějí diskutovat přípravy budoucího filmu o rajkách.
Brzy se ukázalo, že vědecký a filmařský svět fungují trochu odlišně. Zatímco já jsem dokázala potvrdit, kde daný druh ptáka žije a že je možné kameramany do lokality dovést, tým BBC se okamžitě ptal, zda bude pták na místě v konkrétním čase a zda budou čtyři dny natáčení stačit k pořízení záběrů. Po několika telefonátech jsme se proto raději domluvili na osobním setkání „na půli cesty“ – v pražské kavárně Slavia.
Na společný brunch, který se nakonec protáhl do odpolední kávy, za mnou přiletěli dva kameramani a producent připravovaného filmu a velmi detailně jsme plánovali jednotlivé scény. Překvapila mě jejich hluboká znalost biologie i preciznost požadavků. Mým úkolem bylo zajistit, aby naši místní asistenti z Binatang Research Centre dokázali najít konkrétní druh rajky ve správný čas, v přirozeném prostředí a bez vyrušení – a ideálně umožnili i záběr z přesně definovaného úhlu.
Do té doby jsem například netušila, že některé druhy rajek při námluvách pracují s výrazným rozšiřováním zorniček a specifickými pohyby hlavy. Najednou bylo potřeba zajistit, aby kameraman zachytil právě tento moment – dokonce s požadavkem, že by to rád dělal pod úhlem zhruba 40° od země. Dodnes mě fascinuje, že se nám nakonec skutečně podařilo takové záběry zajistit více méně podle plánu, který vznikl tehdy u stolu ve Slávii.
Se sirem Attenboroughem jsem se během samotného natáčení osobně bohužel nesetkala, na rozdíl od našich asistentů, ale několikrát jsme spolu telefonovali. Diskutovali jsme mé reálné poznatky z terénu versus teoretické představy a nápady produkce. I když šlo o pracovní spolupráci, zůstává pro mě tato zkušenost především milou a trochu nečekanou vzpomínkou na propojení vědy a filmařského světa a na specifickou moudrost tohoto velikána. Vlastní záběry se objevily v Planet Earth II, a díky této prvotní spolupráci s BBC týmem Davida Attenborougha jsem se později dostala k natáčení filmu Dancing with the Birds pro Netflix, ale zde již se Silverback Production a bez pana Attenborougha."
FOTO: Zdroj: BBC
