Deset studentů Přírodovědecké fakulty JU se v polovině srpna probudilo uprostřed deštného pralesa, obklopoval je zpěv rajek a čekal je den plný boje s liánami. A to byl jeden z těch obyčejnějších dnů, co lze zažít na Kurzu tropické ekologie na Papui-Nové Guineji. ScienceZoom přináší bezprostřední vzpomínku jednoho z účastníků Tomáše Jelínka.
Cesta na Papuu začala dvoudenním letem přes osm časových pásem. Poslední let vnitrostátním spojem nás donesl do Madangu – hlavního města provincie, ve které jsme strávili celý kurz ve dnech 31. 7. – 28. 8. 2025. Nedaleko od města leží Binatang Research Centre (BRC), kde jsme se seznámili s papuánskými studenty, se kterými jsme kurz sdíleli. Po aklimatizaci na místní čas a podnebí se nás všech dvacet osm studentů, deset českých a osmnáct papuánských, vydalo do pralesa, kde měla proběhnout hlavní část kurzu. Swire Research Station leží nedaleko vesnice Wanang a v tuto chvíli se autem lze vesnici pouze přiblížit. Notnou část trasy jsme tedy museli dojít pěšky, ale naštěstí nám s nošením těžkého terénního vybavení, zavazadel a zásob pomáhali nosiči z okolních vesnic. Přenocovali jsme ve Wanangu v místní škole, kde jsme si za úsvitu naplnili lahve dešťovou vodou a pokračovali v cestě. V úmorném horku jsme došli na Swire Station a zabydleli se – čekaly nás tu dva týdny terénní práce.
Náplň kurzu představuje vypracování vlastních projektů ve skupinách složených z českých a místních studentů. Letošní ročník měl osm skupin a každá zkoumala jiné organismy. Většina projektů – ornitologický, herpetologický, hydrobiologický a dva entomologické (brouci a motýli) – byly zaměřeny na porovnání biodiverzity mezi různými habitaty. Jedna skupina monitorovala výskyt termitů a dvě zbývající se zaměřily na sukcesi a vztahy mezi mravenci. Skupinám pomáhali místní experti, bez kterých by projekty byly těžko proveditelné, ať už šlo o určování druhů nebo těžkou práci v terénu. Vyzkoušeli jsme si, jaké je to pracovat v tropických podmínkách a objevovali jsme neskutečnou biodiverzitu Papuy-Nové Guineje.
Pralesu dominovaly velké stromy se širokými kořeny a z výšin jejich větví se spouštěly všudypřítomné liány. Ornitologové v našich řadách si rozhodně přišli na své, když se jim podařilo chytit tenkozobku žlutobřichou, ledňáčka hedvábného nebo papoušínka okrovolícího. A aby toho nebylo málo, nad hlavami se jim promenádovaly rajky, zoborožci nebo kakadu palmový. Herpetologická skupina také neodcházela z pralesa zklamaná, potkávala spoustu různorodých žab, ale i různé šupinaté jako bojgu hnědou. A nebylo dne, kdy by někdo nepřišel do kempu s tím, že nám musí ukázat nějakého „cool“ bezobratlého, a tak jsme mohli vidět úžasné brouky, jako je ikonický Eupholus, housenky, strašilky a pakobylky, pavouky jako majestátní Nephilu, bičovce a celé spektrum motýlů a můr.
Ač neradi, museli jsme opustit Swire Station, neboť na nás zpátky ve Wanangu čekal „uvítací“ program. Existence výzkumné stanice a chráněného území je pro vesnici velmi prospěšná, a tak k příležitosti našeho návratu uspořádala tradiční oslavu, tzv. sing-sing. Ten trval, jak už je zvykem, od setmění do svítání a díky tanečníkům jsme se cítili vítáni. Netrvalo to tak dlouho a k tanci jsme se přidali také. Tím naše zážitky s papuánskou kulturou ale neskončily, rozhodli jsme se totiž, že jakmile budeme zpět na BRC, uspořádáme kulturní večer. Naši přátelé nás naučili plést košíčky na rýži z kokosových listů a dali nám ochutnat tradiční jídla, jako byla kokosová polévka nebo ságo. My jim na oplátku upekli štrúdl, uvařili guláš s knedlíkem a buchtičky se šodó a naučili tančit polku. Navíc nás celým měsícem doprovázely struny kytary, kterou jsme si i v pralese krátili dlouhé večery a stala se neodmyslitelnou součástí našeho pobytu.
Zbývající týden na BRC se nesl ve znamení analýzy dat. Naše pozorování z terénu jsme museli statisticky vyhodnotit a připravit si prezentaci, která byla cílem celého kurzu.
Díky tomu, že jsme pracovali v týmech, jsme měli v průběhu kurzu čas i na zpestření programu. Vypravili jsme se tak například do Madangu na lokální tržiště nebo šnorchlovat na nedaleký ostrov, kde jsme pozorovali ohromné bohatství korálů, ryb, ostnokožců, měkkýšů a dalších. Součástí kurzu byly i dva výlety do zajímavých míst v okolí. První byl na KAKOBA crane, stavební jeřáb sloužící k výzkumu korun stromů, který nás vynesl padesát metrů nad zem. Druhá exkurze zabrala dva dny a deset hodin v autě, ale její cíl to vynahradil. Přespali jsme ve vesnici na písečné pláži a brzy ráno jsme se nalodili na čluny. Ty nás dovezly na ostrov Manam – aktivní sopku, kde lze nádherně pozorovat primární sukcesi.
Všichni jsme úspěšně zvládli své prezentace a dostali certifikát o splnění kurzu. Na cestě domů jsme se v rámci přestupu v Port Moresby stihli podívat do Nature Parku, kde nás naprosto fascinovala hejna kaloňů a konečně jsme si mohli z blízka prohlédnout rajku malou, tzv. kumula. Z kurzu Tropické ekologie si odvážíme nespočet zkušeností, zážitků, nápadů a několik typických papuánských suvenýrů – šaty, čepice, bilumy a bushknify.
Text: Tomáš Jelínek
Fotografie: Martin Břečka
