Rozhýbejme univerzitu k lepší kondici i pohodě
Sport, výzvy a společné cíle už neodmyslitelně patří do univerzitního kampusu. Na Jihočeské univerzitě jsme letošní jaro pojali v souladu s doporučením odborníků na fyzické i psychické zdraví a snažili jsme se ve sportovních výzvách trefit do vkusu téměř každému. Tak, abychom minimalizovali počet těch, které jejich každoroční mantra „sportoval bych, ale: nemám čas, nemám s kým, nemám peníze, nemám motivaci“ dosud od pohybu vždy spolehlivě odradila.
Je prokázáno, že pro tělo je prospěšná jakákoli sportovní aktivita. Aktivuje kosterně-svalový systém, příznivě ovlivňuje dýchání, krevní oběh, trávení, vylučování a působí pozitivně na psychiku. To vše dohromady je rozhodující pro optimální fungování organismu, a to v každém věku. Studenti během svého dne na přednáškách a seminářích obvykle nemají dostatek pohybu – odborně se tomu říká statická zátěž (dříve sedavý způsob života). To samé ale platí i pro pedagogy, kteří větší část dne tráví v posluchárnách a učebnách. Pestřejší a různorodější pohybová aktivita, než je sezení nebo stání, je tedy vítaná, protože zlepšuje kvalitu života, sílu i koordinaci těla.
Jarní sportovní výzvy na JU jsou jednoduché – postupně chůzí, během, a nakonec na kole uděláme něco pro své zdraví a díky různým stanoveným metám třeba i posuneme své limity. V chůzi chceme součtem všech kilometrů pomyslně obejít partnerské univerzity, se kterými je JU v alianci KreativEU. Možná se to motivovaným chodcům podaří i několikrát!
„Chůze je základní kondiční aktivitou člověka. Je pro naše tělo naprosto přirozená. Oproti jiným sportům a pohybovým činnostem má velkou výhodu – může ji provozovat téměř každý. Prospívá kondici, našemu srdci, svalům, je skvělým prostředkem pro snížení tělesné hmotnosti. Lidé, kteří chodí pravidelně, mají předpoklady pro delší život bez zdravotních problémů a potíží s hybností. Pozitivním faktorem u chůze je tzv. kontralaterální souhyb horních končetin s končetinami dolními – to znamená, že když vedeme pravou nohu vpřed, jde vpřed přirozeně i levá ruka a naopak. Kontralaterální souhyb je velmi důležitý: je to vývojový pozůstatek našeho předchozího pohybu po čtyřech a pomáhá odlehčit bederní páteř. Bohužel však často není možný, například když při chůzi něco držíme v ruce nebo neseme tašku přes rameno – k jeho obnově může napomoci např. chůze s nordic walkingovými holemi. Pro kondiční formu chůze jednoznačně doporučuji chůzi v co nejměkčím terénu – například louka, les, tráva, písek. Je tak méně zatěžován kloubní a osový systém těla. Stejně tak je dobré, když je bota spíše měkčí a lehčí,“ přidává svůj odborný pohled garant studijního programu Fyzioterapie na Zdravotně sociální fakultě JU Marek Zeman.
Další možností, jak se zapojit do aktivního jara na JU, je běh. Jako každý rok se běžci budou připravovat na českobudějovický ½Maraton (30. 5. 2026) nebo mohou přijmout výzvu „Předběhni rektora“, ve které dodá všem sportovcům tu správnou motivaci rektor JU Pavel Kozák.
„Běh se od chůze z hlediska biomechaniky liší přítomností tzv. letové fáze (v určité chvíli jsou obě nohy zároveň ve vzduchu). Běh je oproti chůzi celkově energeticky náročnější, dochází ke zvýšenému zapojení svalstva horních končetin, zvýšení nároku na stabilizační funkce osového orgánu, zpevnění trupu a aktivaci břišních svalů. Někdy je také diskutován možný nepříznivý efekt na nosné klouby dolních končetin (podle charakteru povrchů, na kterých se běhá). Obdobně jako u chůze se obecně doporučuje spíše měkčí terén a měkčí a lehčí bota. Popravdě, nejsem velký fanoušek „městského“ běhání, kde je obvyklý tvrdší povrch (asfalt, zámková dlažba) a celkově horší ovzduší. Běhání v přírodním terénu je pro mě rozhodně atraktivnější. Nejen díky pěkným výhledům, ale i z hlediska různorodějšího zapojení svalstva nohou na celkově „nerovnoměrnějším“ povrchu, než je třeba rovná silnice,“ rozebírá detailněji běžeckou aktivitu fyzioterapeut Marek Zeman.
Letní semestr bude končit na kolech. Všechny kilometry, které studenti a zaměstnanci JU zvládnou ujet, proměníme ve finanční příspěvek těm, kteří naši pomoc potřebují.
„Cyklistika jednoznačně zlepšuje celkovou funkci dolní části těla a posiluje svaly nohou bez nadměrného namáhání kloubů. Výrazně se díky ní zlepšuje celková tělesná kondice, zvyšuje se kapacita plic a zlepšuje se fungování srdce a cévního systému. Během jízdy na kole se také snažíme stabilizovat své tělo a udržet se ve vzpřímené poloze, čímž si zlepšujeme celkovou rovnováhu a koordinaci. Pro správné zatížení páteře a nepřetěžování horních končetin je nutné vzpřímení trupu, tj. vhodné nastavení výšky sedla a řídítek. Správná velikost kola, resp. výška sedla by měla být taková, aby se při volném sedu špička natažené nohy dotýkala terénu. Výška řídítek pro rekreační jízdu se doporučuje taková, aby se nám při pohodlném sedu a mírném náklonu těla vpřed při jejich uchopení nezvedala ramena. Diskutovanou otázkou je odpružení předních vidlic kola, případně celé zadní části kola. Je rozhodně přínosné v situaci, kdy trpíme přetížením nebo bolestmi horních končetin. Otřesy, které se přenášejí na řídítka, se přenášejí i na naše ruce, proto se kromě odpružení předních vidlic kola doporučuje i vyměkčené držadlo řídítek, případně gelová cyklistická rukavička. Důležité je i správné uchopení řídítek. Lidé totiž často drží řídítka napjatými horními končetinami, čímž dochází k útlaku hrudníku a rychlé únavě ramen. Správné držení je vždy rovné, ne křečovité, s uvolněnými rameny a lokty směřujícími šikmo vně dozadu,“ upozorňuje na důležité podmínky pro zdravý pohyb na kole Marek Zeman.
Kromě zmíněných třech pohybových aktivit, které se staly i náplní jarních sportovních výzev na JU, připomíná fyzioterapeut také význam plavání nebo jakéhokoli pohybu ve vodě, při kterém se zapojuje svalstvo na celém těle. Tlak vody na hrudník také pomáhá zlepšovat dýchání a posilovat hluboké svalstvo páteře, které je důležité pro správnou stabilitu. „Rozhodně doporučuji i další kondiční aktivity, jako je házení míčem, ping-pong, badminton, tenis, šipky atd. A také nezavrhuji moderní formy jako využití virtuální reality v podobě herních konzolí se snímačem pohybu. Existuje řada různých her a pohybových programů založených na vyhýbání se různým překážkám, u některých zařízení si můžeme zkusit i olympijské disciplíny, jako je hod oštěpem, skok do dálky apod. Velmi oblíbené jsou rychlostní a postřehové hry. Věřte, že i když nebudete sportovat „doopravdy“, i při těchto aktivitách se můžete zapotit. Významně díky nim podporujeme i sociální kontakt a trénujeme nejen své pohybové, ale i psychické schopnosti,“ uzavírá Marek Zeman.
Podrobnosti k jarním sportovním výzvám se dozvíte na webu a sociálních sítích JU.
Text: Alena Binterová, Edita Kadlecová
Foto: Petr Lundák, MF Dnes
