Většina lidí při balení batohu na dovolenou řeší hlavně počasí a to, kolik triček si vzít s sebou. Ona přemýšlí jinak: jak svou cestou pomoci někomu, kdo to zrovna potřebuje. Třiadvacetiletá absolventka Ekonomické fakulty JU Anežka Pecháčková pochází z malé obce Debrník v jižních Čechách, je cestovatelkou, snílkem a věčnou optimistkou. Na Ekonomické fakultě JU vystudovala studijní program Cestovní ruch, a právě cestování se jí stalo osudným – už několik let si totiž právě na cestách po celém světě plní své sny.
Sama sebe popisuje jako slečnu s malým batohem a širokým úsměvem. Cestování ji lákalo od malička a na první cesty se začala vydávat už v 16 letech. Ať už to byly několikadenní výlety po Čechách nebo dlouhé měsíce v zahraničí, nikdy ji neopouštěla zvídavost a chuť poznávat svět – a čím víc z toho velkého světa viděla, čím víc lidí na svých cestách potkala, tím víc jí bylo jasné, že ne každý má takové štěstí jako ona. Proto se už během studia na Ekonomické fakultě JU zrodila myšlenka – když mě lidé sledují, proč svého vlivu nevyužít k něčemu prospěšnému?!
A tak vznikla první výzva: Dotek bláznovství. „Plně si uvědomuji, jak velké štěstí mám, že jsem zdravá. Chtěla jsem přiblížit svou cestu ostatním, možná je tam částečně i přenést. Když člověk jde, často ho něco bolí nebo už nemůže, ale pak si vždycky vzpomenu, že jsou lidé, kteří nikam jít nemohou,“ vysvětluje svoje pohnutky Anežka. A tak v roce 2023 odstartovala přibližně 840 km dlouhou pouť – dálkový přechod GR11 přes celé Pyreneje. Stanovila si neskromný cíl – vybrat 20 000 Kč pro Centrum Arpida, se kterým navázala spolupráci. „Jsem hrdá Jihočeška, a proto jsem chtěla podpořit jihočeskou organizaci. Centrum Arpida v Českých Budějovicích pomáhá už mnoho let. Přednesla jsem jim svůj nápad a oni ho okamžitě podpořili. I to pro mě bylo rozhodující,“ vysvětluje Anežka, proč její volba padla právě na Arpidu. Sdílela svou cestu na sociálních sítích a vyzývala sledující, aby si adoptovali její kilometry a pomohli tak druhým. A povedlo se. Anežka během jednoho měsíce vybrala krásných 39 500 Kč.
Tichá hrdinka mezi protinožci
A byť je pro někoho nepředstavitelné ujít 850 kilometrů a strávit měsíc sám na cestě, pro Anežku to byla jen příprava na ještě delší cestu. Vybrala si totiž Te Araora neboli „Dlouhou cestu“, jeden z nejkrásnějších, ale také nejtěžších dálkových treků na světě, který vede ze severu Nového Zélandu na jih a měří okolo 3 000 km. Vyrazila v prosinci 2025 a kromě samotné cesty před ní bylo i mnoho dalších výzev – první Vánoce mimo domov, půl roku „samoty“, odloučení od partnera, být závislá jen na tom, co se jí vejde do krosny, a na pomoci místních i dalších turistů, které potkává na své cestě. A i když by se mohlo zdát, že starostí má tedy víc než dost, i v tomto případě se pustila do pomoci ostatním – a vznikla výzva Tichý hrdina. „Na své cestě bych ale ani tentokrát nechtěla být tak docela sama. Chci ji věnovat tichým hrdinům – lidem a dětem, kteří možná nezdolávají tisíce kilometrů, ale každý den překračují vlastní hranice a čelí výzvám, které nejsou vidět na mapě,“ říká o své cestě Anežka. Opět se rozhodla podpořit Centrum Arpida, vybrané peníze mají za cíl pořídit elektrostimulační přístroj WalkAide – malé elektrozařízení na dolní končetiny, které pomáhá lidem s neurologickým onemocněním nebo po úrazu znovu získat pohyb a nezávislost. „Na platformě Darujme si můžete vyhledat projekt s názvem Tichý hrdina. Tam je možné si adoptovat moje virtuální kilometry za libovolnou částku. Já vyzývám veřejnost, aby si adoptovala kilometr za kilo, tedy stokorunu,“ dodává Anežka. Její cíl byl původně 200 000 Kč. K dnešnímu dni má Anežka před sebou ještě přibližně 300 km, ale díky dárcům se již podařilo vybrat dostatek prostředků na přístroj WalkAid. Centrum Arpida proto zahájilo jednání s dodavatelem a pokud se podaří vybrat ve sbírce další prostředky, bude možné pořídit i přístroj OmniHi5 – pro zjednodušení lze říct, že jde o neurorehabilitační přístroj na stejném principu, s tím rozdílem, že zatímco WalkAid je na nohu, OmniHi5 je na ruku. Stále je tedy možné se do výzvy zapojit a přispět tak k dobru, které odstartovala jedna „obyčejná“ holka z Debrníku.
Způsob, jakým Anežka propojuje své výpravy s dobročinností, je překvapivě jednoduchý, ale o to účinnější. Neorganizuje velké kampaně, nesnaží se být středem pozornosti. Stačí jí být sama sebou a sdílet příběh – svůj i těch, kterým pomáhá. A ukazuje tím, že každý může udělat něco navíc, aniž by musel měnit celý svět. Někdy stačí udělat pár kroků. Tedy v jejím případě spíš pár desítek tisíc. „Každý má svou vlastní cestu, ne vždy je lehké po ní jít nebo ji obhajovat. Pro mě je to ale základ, vždycky mě hnala zvědavost a moc se těším, až se vrátím domů a budu moct zase přednášet ve školách a na festivalech a svou zvědavost předávat dál,“ dodává Anežka.
Pokud vás její příběh zaujal, můžete ji samozřejmě sledovat na jejím Instagramu (@pechackovaanezka), ale také prostřednictvím rubriky v Českém rozhlase. Své dojmy totiž pravidelně sdílí v krátkých audiozprávách v sekci Jihočeské dopoledne.
Text: Vendula Mikolášková
Foto: archiv A. Pecháčkové
