Mezinárodní tým za účasti vědců z Univerzity Karlovy a Jihočeské univerzity objevil jen s trochou nadsázky u Ochridského jezera „křišťálovou kouli“. Pomocí archeobotaniky a moderních chemických technologií totiž vědci dokázali z obyčejných hliněných střepů vyčíst, nejen jak mohlo chutnat tehdejší ochridské víno, ale i jak vypadala zdejší krajina před 1600 lety.
Možnosti současné bioarcheologie, které kombinují nejmodernější poznatky biologie, chemie a klasického archeologického výzkumu, překvapují svými výsledky prakticky neustále. Ovšem to, co se povedlo vědcům u Ochridského jezera v Severní Makedonii, skutečně připomíná „science fiction“ nebo (s nadsázkou řečeno) věštění z křišťálové koule. Důkazem preciznosti výzkumu je mimo jiné fakt, že byly jeho výsledky zveřejněny v prestižním archeologickém časopise Environmental Archaeology.
Archeologové pod vedením Petry Tušlové z Ústavu pro klasickou archeologii Univerzity Karlovy nejprve na základě terénního průzkumu u jezera určili lokalitu, na níž se mohla v hluboké minulosti nacházet zemědělská usedlost. Tento předpoklad se skutečně potvrdil archeologickým výzkumem, a to včetně nálezu zbytků čtyř velkých zásobnic (tzv. dolií), tedy keramických nádob, v nichž se v římských dobách ukládaly potraviny a nápoje.
Ačkoliv nádoby byly rozbité a dochovaly se jen střepy, vědci z nich a z jejich okolí vyčetli za využití těch nejmodernějších metod bioarcheologie až neuvěřitelně detailní informace o době, kdy byly používané, tedy od druhé poloviny 3. až do konce 4. století n. l.
„Z výmazů dochovaných střepů lze dnes věrně diagnostikovat, k čemu nádoby sloužily. A to třeba i po tisíci letech,“ řekl portálu ScienceZoom Jaromír Beneš, vedoucí environmentálně archeologického týmu z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity a jeden ze spoluautorů studie.
Analýzou zásobnic z malé sondy na lokalitě Sv. Petkina Niva v kombinaci s nálezy zbytků rostlin, ryb a hospodářských zvířat a průzkumem biotopu v okolí usedlosti tak bylo možné velmi věrně určit, jak vypadala zdejší krajina ve 3. a 4. století a co lidé na tehdejším okraji římského impéria pěstovali a čím se živili. A v tomto ohledu došli vědci k poměrně překvapivému závěru.
„Zjistili jsme, že krajina u Ochridu se svou skladbou polí a sadů, ve kterých rostly i ořešáky a platany, vypadala v římské době téměř stejně jako dnes. Podobná byla i skladba potravy. Já to osobně považuji za nejdůležitější a nejzajímavější zjištění z naší studie,“ řekla hlavní autorka výzkumu Petra Tušlová.
Podle ní je sice pravděpodobné, že se krajina v průběhu staletí proměnila, její dnešní podoba ale odpovídá římské době. Návštěvník Ochridu se může právem vcítit do pocitů obyvatele římské říše, který (samozřejmě s výjimkou aut a dalších civilizačních vymožeností) žil ve velmi podobné krajině. A to je možná zjištění velmi dobře využitelné pro celou oblast i v turistickém ruchu.
Podobné to může být při propagaci zdejší vinařské tradice. Mezinárodní vědecký tým pod vedením českých archeologů totiž z nalezených nádob a z jejich okolí vyčetl i řadu zajímavostí týkajících se ochridského vína.
Morfometrickou analýzou nalezených peciček vinné révy, kterou provedli specialisté z francouzského Montpellier, bylo mimo jiné zjištěno, že lidé u Ochridu už tehdy pili místní víno. Projekt, na němž se podílely české, francouzské a makedonské instituce, tak vůbec poprvé vědecky doložil výrobu vína v římském období v oblasti Ochridu. Jedná se o nový dílek do mozaiky každodenního života na okraji antického světa.
Archeologové ale určili dokonce i to, jak ochridské víno mohlo tehdy chutnat. Na základě chemické analýzy Veronika Brychová z Ústavu jaderné fyziky Akademie věd ČR zjistila, že nádoby byly zevnitř natřeny borovým dehtem. „To byl tehdy obvyklý způsob, jak nádoby impregnovat, aby neprotékaly, a zároveň dezinfikovat, aby se uložené víno nekazilo,“ uvedl Jaromír Beneš.
Víno, které pili lidé v okolí Ochridu tak svou borovou chutí zřejmě připomínalo spíše řeckou „retsinu“ než vína, která se dnes obvykle prodávají v dnešní Severní Makedonii. „Retsinová“, borová chuť nasáklá z borového dehtu na stěnách keramických nádob, mohla být obvyklá i u dalších vín, dostupný na území tehdejšího římského impéria.
„Dřevěné sudy tehdy sice také existovaly, máme to zdokumentované z obrazových materiálů, ovšem jejich využití pro ukládání vína bylo zřejmě okrajové. Dřevo bylo v mnoha směrech cenné a někdy i nedostatkové. Jako zásobnice se nejčastěji používaly hliněné nádoby potřené borovým dehtem, které byly často zapuštěné do země kvůli izolaci a stabilní teplotě,“ říká Petra Tušlová.
Studie proběhla v rámci projektu Frontier Studies. Investigation into identity and cultural contacts in the border area of ancient Macedonia.
Text: Marek Kerles
Foto: Jaromír Beneš, Petra Tušlová, Carla Brain
