Vědci z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity byli součástí mezinárodního vědeckého týmu, který vůbec poprvé v globálním měřítku zmapoval vliv člověka na změny biodiverzity. Ze studie otištěné v prestižním vědeckém časopise Nature https://www.nature.com/articles/s41586-025-08814-5 vyplývá, že člověk ovlivňuje biodiverzitu ještě mnohem víc, než se dosud předpokládalo. „Měli bychom úbytku rozmanitosti rostlinných druhů na planetě věnovat odpovídající pozornost a snažit se tento negativní trend alespoň omezit,“ říká v rozhovoru pro ScienceZoom Marie Konečná z Katedry botaniky PřF JU.
Tým víc než 200 vědců z globální iniciativy DarkDivNet zkoumal rostliny na téměř 5500 lokalitách ve 119 regionech světa. V čem spočíval váš podíl na tomto výzkumu?
Spolu s dvěma dalšími členy skupiny funkční ekologie rostlin vedené profesorem Janem Lepšem, Alešem Lisnerem a Evou Janíkovou jsme pro potřeby mezinárodní studie nasbírali data v Novohradských horách. Jednalo se o odhad biodiverzity na 90 různých lokalitách. Tři typy stanovišť byly cílové, šlo konkrétně o jehličnaté podmáčené smrčiny, bukové lesy a polopřirozené mezofilní louky. Ostatní lokality byly použity pro odhad takzvané „temné diverzity“, tedy druhů, které by se na cílové lokalitě vyskytovat mohly, ale z nějakého důvodu na lokalitě chybí.
Řídce osídlené Novohradské hory jsou považovány za jednu z nejpřírodnějších a lidskou činností nejméně zasažených oblastí v republice. I tady dochází k úbytku biodiverzity?
Ano, také jsme zde zaznamenali invazní rostliny, například netýkavku žláznatou či trávu ježatku kuří nohu, avšak ve studované vegetaci byly poměrně málo zastoupené. Dále se mezi 258 zjištěnými druhy vyskytovala ze vzácnějších chráněných rostlin pouze dřípatka horská, ostřice blešní a plavuň pučivá. Výzkum, prováděný vůbec poprvé v tak rozsáhlém měříku prokázal, že člověk ovlivňuje biodiverzitu i na vzdálenost desítek až nižších stovek kilometrů.
Co to znamená? Že doprava v Praze, s nadsázkou řečeno, může ničit vzácné rostlinné druhy až v Novohradských horách?
Výsledky studie tomu, co říkáte, odpovídají, avšak je třeba mít na paměti, že jde o celkový celosvětový trend a jednotlivé lokality nebyly analyzovány zvlášť. V našem případě jde, myslím, především o vliv intenzity hospodaření lidí v přilehlých zemědělských oblastech a lesích či přímo na studovaném místě.
Tady prosím o bližší vysvětlení…
Jde o to, že když budete chránit louku v Novohradských horách a bude to v lokalitě, v jejímž bezprostředním okolí se intenzivně zemědělsky hospodaří, tak i ochrana této louky může být neúčinná. Biodiverzita se na ní začne snižovat, protože budou chybět zdrojové lokality v blízkém okolí.
A co to tedy znamená pro ochranu přírody?
Znamená to, že bychom měli při ochraně biodiverzity uvažovat v mnohem širším měřítku a souvislostech a nesoustředit se pouze na izolované lokality se vzácnými druhy, ale i na jejich okolí. Je jasné, že prostředky jsou omezené, ale jestliže chceme zmírnit úbytek druhů, musíme se zabývat i tím, jak hospodaříme a jak se chováme i v okolí chráněných lokalit.
Nerada bych zobecňovala, každý biotop vyžaduje jiný přístup. Ve svém výzkumu se naše skupina ale zabývá především loukami. V lučních společenstvech bývá úbytek druhů nyní nejčastěji spojen s nevhodným obhospodařováním (intenzivním kosením, dosíváním druhů a přihnojováním), či naopak také s upouštěním od managementu.
Někdo ale může snadno namítnout, že člověk přece ovlivňuje své okolí od nepaměti. A vaše snaha může svádět k domněnce, že z vašeho pohledu ochrany biodiverzity by byla nejlepší krajina bez člověka…
Tak tomu není ve všech případech. K ochraně druhů a jejich stanovišť je potřeba přistupovat různými metodami. Pro některé biotopy je skutečně vhodný bezzásahový přístup. V jiných případech, například při údržbě polopřirozených luk, je naopak činnost člověka (tedy vhodný management) pro biodiverzitu přínosem. Jde jen o to, aby úbytek biodiverzity lidé přijali jako vážný problém a začali se jím opravdu více zabývat.
Proč je ale vlastně biodiverzita tak důležitá? Co se stane, když z louky v Novohradských horách zmizí nějaká květina?
Rostlinná společenstva představují velmi složitý systém, v němž má každá rostlina své místo. Když nějaký druh vymizí (či přibude) do ekosystému, nemůžeme přesně dohlédnout, co se stane. Mohou být tedy ovlivněny organismy, které s daným druhem interagují, prostředí, ale i člověk. Každopádně je určitě smysluplnější přírodní biodiverzitu chránit než čekat na možné důsledky jejího úbytku.
Autoři studie dospěli k závěru, že k zachování současné biodiverzity na planetě by pomohlo, kdyby alespoň 30 % pevniny zůstalo v přírodně blízkém stavu. Je to ale vůbec reálné?
To je samozřejmě otázka, k níž jsem já osobně spíše skeptická. Na druhou stranu má podle mě smysl snažit se i o méně ambiciózní cíle. Každý může svým způsobem přispět k ochraně biodiverzity třeba tím, že bude sekat zahradu méně často či mozaikovitě nebo podpoří vznik takových květnatých pásů ve městech, na jaké už jsme dnes zvyklí v Českých Budějovicích. Těch opatření, která nás nemusejí příliš omezovat, a přitom mohou být v ochraně rozmanitosti rostlinných druhů velmi prospěná, je celá řada.
Text: Marek Kerles
