Vědci Jihočeské univerzity ve spolupráci se senegalskými kolegy zmapovali unikátní spirituální vztah mezi místními komunitami jihovýchodního Senegalu a vybranými druhy stromů, který se promítá do rituálních praktik i podoby krajiny. Výsledky výzkumu, zveřejněné v prestižním vědeckém časopise Human Ecology, jsou ale důležité pro pochopení vztahu člověka ke stromům prakticky na celém světě.
Fakt, že stromy vždy měly pro člověka výrazný kulturní a spirituální význam, totiž zdaleka není jen záležitostí Afriky. Jedná se o celosvětový fenomén a ani Česko v něm nepředstavuje žádnou výjimku. Zatímco v Česku a dalších průmyslově rozvinutých zemích se příběhy o stromech, uctívaných z určitých důvodů našimi předky, staly většinou součástí historických legend bez přímého spojení se současností, v Africe jsou stopy tohoto fenoménu stále přítomné. A nabízejí proto unikátní možnost jejich zmapování a uchování i pro příští generace nejen na africkém kontinentu.
„To, že lidé v Senegalu uctívají některé stromy a využívají je při rituálech, není samoúčelné. Vychází to z dlouhodobé zkušenosti a hlubokého poznání přírody,“ říká Tereza Majerovičová z Laboratoře archeobotaniky a paleoekologie Přírodovědecké fakulty JU.
Laboratoř se v úzké spolupráci s univerzitou v Dakaru v rámci programu Erasmus+ už od roku 2018 podílí na výzkumu významu stromů pro komunity žijící na okraji senegalského národního parku Niokolo-Koba. Projekt má významný mezinárodní rozměr ukazující mimo jiné i důležitost zapojení místních vědců a institucí. Prvním autorem studie, aktuálně zveřejněné v prestižním vědeckém časopise, je archeolog Idrissa Manka z Dakarské univerzity, který je zároveň klíčovým partnerem celého výzkumu.
Praktický význam spirituality
I pro samotné Senegalce má uchování povědomí o spirituálním významu stromů pro místní komunity velký význam. Senegal se mění, nové silnice nabízejí možnosti obchodu i cestování za prací, mladí lidé se stěhují do měst a ztrácejí kontinuitu se zvyky předků. Jenže tato ztráta může mít velmi negativní důsledky i z ryze praktického hlediska. „Některé lesy, které místní komunity považují za posvátné, jsou zároveň důležitým zdrojem léčivých rostlin. Komunity je proto chrání a jejich narušení je přísně regulováno – vstup je obvykle vyhrazen jen zasvěceným nebo účastníkům rituálů,“ říká Tereza Majerovičová.
Posvátné lesy, ale i samotné stromy stojící uprostřed vesnic, na křižovatkách cest nebo na jiných významných místech jsou nejen výraznými orientačními body v krajině, ale často mají i hluboký kulturní a duchovní význam. V některých případech dokonce ovlivňují to, kde lidé žijí. Kolem výrazných stromů, jako jsou například mohutné baobaby nebo ceiby, si komunity zakládají vesnice nebo je vysazují do jejich středu. Jiným stromům se naopak lidé raději vyhýbají.
Některé uctívané stromy je zakázáno jakkoliv hospodářsky využívat, často je tabu jejich dřevo pálit. Porušení těchto pravidel je přitom vnímáno jako riziko, které může přinést nemoc nebo neštěstí, což ukazuje, jak silně jsou tyto normy zakořeněné v každodenním životě. Tyto kulturně a spirituálně zakotvené způsoby ochrany zároveň přispívají k zachování významných stromů i celých částí krajiny.
„Vzhledem k postupné modernizaci Senegalu náš výzkum představuje jednu z posledních příležitostí, jak tyto rychle se proměňující tradice systematicky zdokumentovat a uchovat pro budoucnost,“ říká Tereza Majerovičová.
Stromy plodnosti
Jedno ze zajímavých zjištění studie ukazuje, jak se význam stromů promítá i do jazyka a každodenního života místních komunit. V jazyku Mandinka totiž slovo garab označuje zároveň strom i lék, což dobře vystihuje jejich roli v péči o zdraví. Na posvátné stromy, které jsou vnímány jako nositelé spirituální síly, se lidé obracejí s prosbou o pomoc – například ženy, které nemohou otěhotnět. Pokud se jim poté narodí dítě, může dostat jméno podle stromu, který jim pomohl. V jedné z komunit tak děti nesou jméno Bantang podle ceiby spojované s plodností.
České vědce také překvapilo, jak hlubokou znalost místního prostředí lidé ve vesnicích vykazují. „Jsou to opravdu znalci, kteří dokážou určit prakticky každou rostlinu a rozpoznat její účinky jak v medicíně, tak při jiném využití. Dokonale například také znají kvalitu a vlastnosti dřeva jednotlivých stromů,“ říká Tereza Majerovičová. I tahle schopnost se ale s modernizací společnosti postupně vytrácí a může časem upadnout v zapomnění.
Modernizace kontra spiritualita
Krajinu, jejíž podobu po celá staletí formoval také přímý vliv člověka a jeho spirituální vztah ke stromům, nově formují dopravní stavby a změny lidského osídlení. Vesnice, které dříve vyrůstaly kolem posvátného stromu, dnes často vznikají z pragmatických důvodů podél silnic. Velká část senegalské přírody, včetně stromového patra, také ustupuje těžbě nerostů, a to i v blízkém okolí parku Niokolo-Koba, kde se ve velké míře těží zlato. A i mladí Senegalci většinou nemají ze spirituálního hlediska ke stromům takový vztah jako jejich předci, nebo se vyhýbají případné stigmatizaci.
Práce vědců z Jihočeské univerzity a univerzity v Dakaru ale pomáhá zachovat základní znalosti o zvycích a tradicích z doby, kdy rituální význam stromů vytvářel pravidla pro život společnosti i podobu krajiny. Krajina tak není jen pasivním prostředím, ale aktivním prvkem, který formuje život lidí stejně, jako lidé formují ji. V Česku a dalších průmyslově rozvinutých zemích se tato kontinuita spojení člověka s přírodou, spojená vždy s určitou mírou spirituality, prakticky vytratila. V Senegalu je díky studii jihočeských a senegalských vědců ještě šance na její zachování.
Text: Marek Kerles
Foto: Jaromír Beneš, Tereza Majerovičová
