Zřejmě poprvé v historii lipenské přehrady mohou lidé letos na Lipně vidět zelený led. A to kvůli nadměrnému výskytu sinic. Profesor Jan Kaštovský, jeden z nejrespektovanějších českých odborníků na sinice z Přírodovědecké fakulty JU, vysvětluje v rozhovoru pro portál ScienceZoom podstatu tohoto zvláštního jevu.
Letos se v souvislosti se sinicemi mluví především o Lipně, ale podle vás jsou v Česku obecný problém. Máte k dispozici nějaké historické srovnání výskytu sinic v jižních Čechách?
Ještě před padesáti lety bylo na jihočeských rybnících včetně těch chovných, vidět ve vodě až do hloubky třeba jeden a půl metru. Dnes vidíte tak do deseti centimetrů. Rozdíl je enormní a vypovídá o tom, jak vodní plochy přehnojujeme a zásobujeme živinami, které vyhovují právě sinicím.
Co je ale dnes hlavním zdrojem přehnojování vodních ploch?
Hlavním zdrojem je zemědělství využívající průmyslová hnojiva. A k tomu se přidávají splašky z průmyslu a různých lidských sídel, jejichž rozloha, zejména těch rekreačních, také neustále roste, a to zejména blízko vody. A přidává se i produkční rybářství se stále intenzivnějším chovem ryb. Jestliže v padesátých letech rybáři odchovali řekněme 100 až 150 kilo kaprů na hektar, dnes je to nejméně pětkrát tolik. A to je dáno samozřejmě i překrmováním a intenzitou chovu. Takto přehnojená voda ale pochopitelně v rybnících nezůstane. Šíří se krajinou dál. Hnůj, plný živin, se dostává do potoků i řek.
Proč je ale v Lipně tolik sinic, když na rozdíl od jiných vodních ploch se v okolí přehrady intenzivně zemědělsky nehospodaří?
Souvisí to samozřejmě s předimenzovaností výstavby na břehu a rekreačním využíváním Lipna. Čím více lidí přehradu rekreačně využívá, tím více splašků a tedy i živin pro sinice. Je to jednoduché. Nadměrný výskyt sinic je odrazem toho, co se děje na břehu.
Proč ale sinice z Lipna nezmizely ani v zimě a drží se i pod ledem?
To je anomálie, naprostá výjimka, srovnatelná s tím, jako kdyby květiny kvetly pod sněhem. Není to normální.
A kde je tedy příčina?
Příčina je v tom, že sinice na Lipně jsou v současné době doslova přežrané, dostaly tolik živin, že ani v zimě neklesají jako obvykle ke dnu, ale drží se u hladiny. A led pak vypadá jako zelený.
Nízká hladina vody nehraje u tak hluboké nádrže zásadní roli. I kdyby byla hladina o tři metry výš, se sinicemi by to za současných okolností bylo stejné. Lipno není mělká nádrž typu Nové Mlýny. Pravdou ale je, že na jaře sinice z hladiny Lipna s největší pravděpodobností dočasně zmizí. Jejich výskyt má totiž souvislost s teplotou a ony, i když jsou nyní přezásobené živinami, na hladině celou zimu nevydrží. Klesnou ke dnu, kde je pro ně tepleji, tak to v zimě dělají vždy.
Co se bude dít dál?
Na jaře se v Lipně nejprve začnou množit jiné řasy, rozsivky a obrněnky, s vyššími teplotami ale hladina znovu zezelená sinicemi.
Může ale za výskyt sinic na Lipně až překotná výstavba v posledních 30 letech nebo jsou důvody širší?
Zelená voda, kterou vidíme na Lipně, rybnících a dalších vodních plochách, není jen důsledkem chování ke krajině v posledních letech. Je obrazem toho, co se tady děje v posledních 100 letech. Krajinu využíváme čím dál tím víc. A všechno se odráží ve vodě, jen s určitým i mnohaletým zpožděním, někdy i v řádu desítek let.
Uvedete nějaký příklad?
Třeba kolem sebe často slyším nějaké chataře, kteří si stěžují, že jim tůň vedle chaty zezelenala. A diví se, jak je to možné, když u ní byl ten suchý záchod už za jejich dědy, a přitom byla voda křišťálově čistá. Ano, byla. Ono to totiž chvilku trvá než se ten pravidelný příjem živin ze splašků ve vodě projeví. A platí to pro tůňku u chaty, rybník, jezero i Lipno.
Čili vlastně říkáte, že s nárůstem počtu lidí, kteří se dnes jezdí rekreovat do přírody, prostě jednou zelená voda musela přijít. Je to tak?
Ano. A nejen na Lipně. Jak zaznělo v jednom klasickém filmu: dnes každý gauner miluje přírodu. A čím více lidí používá přírodu k rekreaci, tím víc problémů s odpadem.
A co čistírny odpadních vod? Proč nepomáhají?
Pomáhají, ale nevyčistí zdaleka všechno, co sinicím slouží jako živiny. Navíc sice čističky na Lipně plní normy podle určitého počtu stálých obyvatel, ovšem nepočítá se u nich často se skokovým nárůstem počtu rekreantů. K tomu je třeba připočítat spoustu nelegálních výpustí i prostý fakt, že při přívalových srážkách čističky splašky nevyčistí, ale pustí je rovnou do vody.
Dobře, ale co s tím? Má problém sinic na Lipně vůbec nějaké řešení?
V tom jsem poměrně skeptický. Rekreační výstavba na Lipně je už dávno předimenzovaná, překročila z hlediska udržitelnosti kvality vody únosnou mez. S tím se dá těžko něco dělat. I kdyby se ale kolem přehrady dnes už úplně přestalo stavět a investovaly se desítky milionů do čištění odpadních vod, trvalo by podle mě nejméně 20 až 30 let než se voda od sinic vyčistí.
Zkusme to ale čistě teoreticky. Co bychom měli udělat, aby se kvalita vody v Lipně zlepšila a led nebyl i příští zimu zelený?
Museli bychom především naprosto přesně a poctivě popsat a zdokumentovat, kolik lidí břehy Lipna skutečně využívá a jaká je jejich odpadní stopa. Žádné záměrně zkreslené údaje, žádné lži, žádné nelegální výpusti. To je naprostý základ.
A další opatření?
Případná technická opatření jsou spíše otázkou pro vodohospodářské technology. Nicméně by bylo nutné za desítky či stovky milionů vybudovat čističky, které dokáží vodu čistit tím nejlepším možným způsobem, jakým to dnešní technika dokáže. Otázkou zůstává, kdo by to zaplatil. Pak by možná přicházelo v úvahu oddělení čisté dešťové vody od odpadní vody, tak aby dešťová voda nevyplavovala čističky. To by také pomohlo, ovšem znovu s mnohamilionovými investicemi. Teoreticky si dovedu představit i budování „senkruben“, z nich by se splašky odčerpávaly a vozily jinam. To je všechno ovšem čistá teorie. Nikdo to nezaplatí.
Takže se opravdu máme smířit s tím, že na Lipně bude i v budoucnu v zimě zelený led a v létě budou plachetnice brázdit brčálově zbarvenou hladinu?
Bude to sice ještě chvíli trvat, ale obávám se, že takový scénář je naprosto reálný. Na mnoha dalších vodních plochách už tuhle situaci máme. Lipno má výhodu přítoku čisté šumavské vody a také toho, že tu okolo nejsou pole. Čeho je ale moc, toho je příliš.
Někteří lidé v souvislosti se sinicemi upozorňují na čistotu rakouských horských jezer, kolem kterých je někdy také poměrně hustá rekreační zástavba, jezdí tam hodně turistů, a přesto zůstává voda křišťálově čistá. Jak je to možné?
V téhle věci jsem se do detailů neangažoval, ale řekl bych, že v těchto lokalitách je rozhodující větší netolerance úřadů (žádné „to je vlastně jedno, čí ta trubka je, nedá se to prokázat“) a vyšší občanská disciplinovanost. Když si zkrátka Švýcar postaví vilu na břehu jezera, tak si neprorazí do ještě vlhkého betonu nové žumpy krumpáčem díru na odtok splašků, aby ušetřil, což je rozšířený český postup. Bohužel máme pořád pocit, že ta naše troška přece ničemu neuškodí. Jenže když se ty trošky nasčítají, máme problém.
Text: Marek Kerles
