Larvy bráněnek jsou bohaté na tuky a bílkoviny. Chovem drobného blanokřídlého hmyzu původem z tropických oblastí Jižní Ameriky se na Fakultě rybářství a ochrany vod zabývá výzkumník Tomáš Pěnka. Jeho cílem je propojit udržitelnou produkci hmyzích larev s akvakulturou.
V pářicích klecích se to hemží černými muškami. Pod nimi leží kusy kartonu, do kterých kladou vajíčka. V plastových kontejnerech opodál se odehrává z hlediska chovu nejdůležitější část. Vývoj larev a předkukel, jež slouží jako potrava ryb.
Nacházíme se na rybochovném pracovišti ve Vodňanech, kde se dvaatřicetiletý výzkumník Tomáš Pěnka z Laboratoře intenzivní akvakultury pokouší rozvinout chov tropických bráněnek. Tomuto druhu se ve světě dostává poslední dobou stále větší pozornosti pro jeho schopnost přeměnit organické materiály na hodnotnou biomasu. „Jako potrava můžou larvám posloužit kuchyňské zbytky, zemědělský odpad nebo vedlejší produkty z potravinářství,“ přibližuje Pěnka. „Ve svém projektu jsem experimentoval s využitím separovaného kalu z recirkulačních akvakulturních systémů,“ upřesňuje. Jedná se především o zbytky krmiv, rybích výkalů nebo biomasy mikroorganismů z biofiltrů. I když jsou tyto systémy oproti tradičním klecovým chovům ekologičtější, stále generují nezanedbatelné množství odpadů, které zatěžují životní prostředí. Obsahují ovšem hodnotné živiny, jako jsou dusík a fosfor.
Myšlenkou nabídnout zbytky z akvakultury bráněnkám se Tomáš Pěnka inspiroval například v Rakousku nebo Německu, kde jde o rozvinutý byznys. K hmyzu měl blízko už během studií na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity. Když nastoupil na pracoviště ve Vodňanech, propojení chovu hmyzu a ryb bylo nasnadě.
Pochoutka pro domácí mazlíčky
Životní cyklus bráněnky trvá šest až devět týdnů, v závislosti na prostředí. Z hlediska využití je nejdůležitější larvální stádium, kdy dochází k intenzivnímu růstu a hromadění živin, zejména bílkovin a tuků. Proto jsou larvy vhodnou potravou nejen pro ryby, ale též pro drůbež nebo domácí mazlíčky. O tom, že jim prospívají, se přesvědčil i sám Tomáš Pěnka. „Mí kolegové tím doma krmí slepice, a protože mají larvy bráněnek vysoký obsah vápníku, má to pozitivní dopad na tvrdost skořápek u jejich vajec,“ vysvětluje.
Cílem projektu bylo hledat alternativní cesty pro praktické uplatnění a inovace v zemědělství a krmivářství a finančně ho podpořila ČSOB, a. s. Výzkumník ho realizoval ve spolupráci s firmou Tilapia, s.r.o., jež se zaměřuje na chov sumečka amerického v intenzivní akvakultuře. „V první fázi jsme analyzovali kal z chovu sumečka, ve druhé jsme pak tímto kalem krmili larvy bráněnek,“ upřesňuje Pěnka. Analýzy ukázaly, že separovaný kal je pro chov larev velmi vhodný, je ovšem třeba ho optimálně doplnit rostlinnými, případně jinými zbytky. Využívání odpadních kalů z akvakultury ale v Evropské unii prozatím naráží na legislativní překážky. Bráněnka je vnímána jako hospodářské zvíře, a je proto z hygienických důvodů obtížné využívat pro její chov odpadní látky z živočišné výroby. Výzkum přesto ukázal, že obavy z možné toxicity akvakulturních kalů jsou přehnané, larvy navíc dokážou velmi efektivně nežádoucí polutanty odbourávat.
V rámci grantu se nyní Tomáš Pěnka zaměřuje na získání dalších hodnotných produktů z chovu bráněnek, které po dosažení optimální velikosti sklidí, usuší a připraví jako krmivo. „Zbytky ze zpracování hmyzích larev jsou navíc využitelné jako vynikající organické hnojivo,“ říká Pěnka. Na otázku, zdali jsou bráněnky vhodné jako potrava také pro člověka, dodává: „Jako doplněk stravy určitě. Že by si kvůli nim ale lidi odepřeli bůček nebo svíčkovou, tomu nevěřím,“ soudí.
Tomáši Pěnkovi se za vědecké úsilí dostalo v září letošního roku uznání. V soutěži Věda pro zemi 2025, pořádané Národním zemědělským muzeem a Českou akademií zemědělských věd, získal ocenění v kategorii disertačních prací. Ta jeho se jmenuje „Aplikace a využití krmiv v intenzivním chovu candáta obecného“. Naučit dospělého candáta konzumovat hmyzí larvy není obtížné. U raných stádií candáta je to větší výzva a nějakou dobu trvá, než si na neobvyklou stravu zvyknou. Většině testovaných rybích druhů ale larvy chutnaly, ať už se jednalo o kapra, pstruha nebo výše uvedeného sumečka amerického.
Využití separovaného kalu z akvakulturních systémů pro chov hmyzu má do budoucna velký potenciál. Podporují se tím principy cirkulární ekonomiky, snižují negativní dopady na životní prostředí a rozvíjí lokální ekonomika. „Chov hmyzu je výhodný z hlediska konverze krmiva. Rybám musíte dát jeden až dva kilogramy krmiva, aby přibraly jeden kilogram na hmotnosti, u hospodářských zvířat je ten poměr ještě méně příznivý. U hmyzu vám stačí jeden až jeden a půl kilogramu krmiva na kilogram biomasy,“ uzavírá Pěnka.
Text: Miroslav Boček, Tomáš Pěnka
Foto: Zuzana Dvořáková
