Čtyři týdny v americkém Kansasu ve společnosti studentek a mentorek z celého světa strávila Barbora Haláčková z Teologické fakulty JU. Na Fulbrightově stipendiu, které svým jménem zaštítila bývalá ministryně zahraničí USA s českými kořeny Madeleine Albrigtová (Study of the U.S. Institutes Madeleine K. Albright Young Women Leaders Program), se sjely ženy z různých kontinentů, Barbora byla jednou ze dvou českých a jediných evropských účastnic.
Přihláška na Letní školu pro ženy na téma Public Policy – Adaptive Leadership byla v ČR otevřená vůbec poprvé. Stipendium vypsala americká ambasáda pro ženy s určitým sociálním znevýhodněním. „Inspirovala mě kamarádka, poslala jsem na ambasádu životopis a motivační dopis, pak si mě pozvali na pohovor. Potýkám se s duševní poruchou, tím jsem splnila i tu podmínku sociálního znevýhodnění,“ popisuje začátek své americké cesty Barbora Haláčková.
Program financuje americké Ministerstvo zahraničí. Studentky se během něj ponoří do americké kultury a zjistí, jak Američané přistupují k občanské angažovanosti, aktivismu, komunitnímu plánování nebo vzdělávání. Studentka bakalářského programu Sociální a charitativní práce Barbora Haláčková odjížděla do USA s minimem informací, ale velkým očekáváním. „V jiných zemích má tento program dlouhou historii, celou síť absolventů, u nás to bylo vůbec poprvé, navíc jsem se hlásila v době, kdy byla situace v USA dost nejistá a nestabilní, takže jsem dlouho nevěděla, jestli vůbec odletím. Nakonec moji nominaci potvrdili a mohla jsem odcestovat,“ vzpomíná Barbora.
Následovalo prvních pár seznamovacích dnů ve Washingtonu a pak už čtyři týdny na University of Kansas in Lawrence, kde se 24 mladých žen z celého světa pustilo do práce na svých projektech a také dobrovolnické činnosti. „Dny byly naplánované na minuty, zažily jsme toho opravdu hrozně moc. Celým pobytem nás provázely vlastně samé ženy, v programu nebyl jediný muž, i řidička autobusu byla žena, v tom byli organizátoři opravdu důslední,“ vypráví o čistě ženské společnosti Barbora Haláčková. Každý den absolvovala přednášky, v některých dnech následovala dobrovolnická práce v různých sociálních zařízeních. „Navštěvovaly jsme domy pro seniory, povídaly jsme si s obyvateli nebo psaly dopisy do jiných domovů. Někdy se z nás stávaly stavařky, protože jsme pomáhaly stavět domy pro znevýhodněné klienty. To byla krásná zkušenost, kdy jsme pod odborným dohledem opravdu stavěly zdi a základy nového domu,“ vzpomíná Barbora na dny, kdy se v programu bouraly stereotypy a představy o mužských a ženských činnostech. To bylo ostatně i téma jejího projektu.
Práce pro ženy, práce pro muže?
Zabývala se v něm problematikou, pro kterou má angličtina termín „pink-collar jobs“, tedy práce, které jsou většinou vykonávané ženami, a tyto práce jsou prokazatelně finančně podhodnocené. Patří mezi ně pozice ve zdravotnictví, školství, administrativě, ale také právě i sociální práce, tedy obor, který Barbora studuje na Jihočeské univerzitě. „Hodně projektů bylo zaměřených na problematiku ženských práv a postavení žen v různých státech, společnostech a kulturách. Moje prvotní myšlenka byla – co já budu povídat o ženských právech v Česku mezi zástupkyněmi z Pákistánu, Indie nebo Zambie, tam mají asi větší trable než my v Evropě. Ale nakonec se těch témat našlo opravdu hodně a pink-collar jobs bylo jedno z nich, velmi aktuální i u nás v Česku,“ vysvětluje Barbora Haláčková.
Na organizaci a péči, kterou na Kansas Women's Leadership Institute zažila, vzpomíná velmi pozitivně. Všechny mentorky byly podle ní velmi nápomocné a obětavé, navíc si Barbora přivezla z Ameriky velké množství nových poznatků, informací a kontaktů. Tím nejdůležitějším bonusem byla ale obrovská motivace a podpora. „Mohlo by se zdát, že v takovém čistě ženském kolektivu budou vznikat nějaké třenice, ale my jsme se opravdu všechny skamarádily, vznikla tam opravdová přátelství a vazby, které trvají. Potkala jsem tam skvělou mentorku, která pracuje s lidmi, kteří zažili domácí násilí, další klíčové setkání pro mě bylo s jednou paní profesorkou z kansaské univerzity, která si mě vyslechla a podpořila mě v mých plánech a snech. Byly jsme tam všechny nastavené tak, že můžeme dokázat cokoli budeme chtít,“ popisuje Barbora velké povzbuzení ze strany lektorů a organizátorů pobytu. A jaké tedy jsou její plány a sny? „Chtěla bych zkusit magisterské studium někde v zahraničí, mým velkým snem už od dětství je Anglie, tak možná bych se chtěla pokusit studovat na nějaké britské univerzitě,“ plánuje Barbora další studijní zahraniční zkušenost. Certifikát od americké vlády, který si z Kansasu přivezla, ji jistě k takovým plánům otevře dveře.
Text: Edita Kadlecová
Foto: archiv B. Haláčkové
