Zahraniční zkušenost formuje dospěláky

Primátorka Českých Budějovic Dagmar Škodová Parmová už čtvrtým rokem řídí krajské město. Této roli předcházely roky strávené ve vedení Jihočeské univerzity, kde zastávala funkci prorektorky pro zahraniční vztahy a poté vedla jako děkanka Ekonomickou fakultu JU. Už jako studentka získala cennou zahraniční zkušenost v Rakousku a zahraniční mobility studentů podporuje i dnes.

Patříte mezi průkopníky studentských zahraničních cest – byla jste mezi prvními studenty Jihočeské univerzity, kteří vyjeli do zahraničí v programu Erasmus. Kam jste tehdy vyrazila?

Bylo to v roce 1999, kdy univerzita poprvé nabídla studentům možnost vycestovat. Předtím to byli profesoři, docenti, kteří v rámci mobility měli tu šanci. Jednou se nám o této příležitosti zmínili při výuce a já se hned přihlásila. To se odehrálo v zimním semestru, za několik týdnů jsme první čtyři vyjeli do Lince na Johannes Kepler Universität, a tam jsme strávili celý letní semestr.

Jak takový pobyt vypadal? Byl organizačně i prakticky jiný než dnešní výjezdy?

Bylo to v době, kdy jsme ještě nebyli součásti Evropské unie. Vyjížděli jsme s tím, že jsme potřebovali studentská víza. Nejprve nám řekli, že jako studenti víza nepotřebujeme, pak je po nás cizinecká policie žádala, v tomto směru to bylo složité.  Trvalo to celé hrozně dlouho, už byl duben nebo květen a my víza stále neměli, takže jsme v Rakousku byli vlastně ilegálně. Tehdy se za nás zaručila studentská unie linecké univerzity. Dopadlo to tak, že jsme víza nedostali a policii jsme museli zaplatit pokutu. To bylo tehdy takové dobrodružství. V Linci se o nás moc hezky starali, bydleli jsme na zahraniční koleji Julius Raab Heim, jako studenti obchodně-podnikatelského oboru jsme si mohli sestavit studijní plán s předměty jako mezinárodní marketing, B2B marketing... Samozřejmě k tomu patřil i studentský život – každý čtvrtek Erasmus party, různé země pořádaly tematické večery – španělskou sangria party, francouzskou crêpes party.

Bylo pro vás Rakousko tehdy ještě úplně rozdílný svět oproti tomu, co jste znala z Česka?

Rakousko jsem znala, protože od roku 1991 jsem studovala na obchodní akademii v Gmündu, Rakousko byla taková moje druhá vlast. U nás ty devadesátky byly divoké, tam nás vzdělávali jako ekonomy ve stabilním tržním hospodářství. Na Erasmu jsem se domluvila s profesorem Czempirkem, který působil na univerzitách v Linci i ve Vídni, že by mě zajímalo téma mezinárodního marketingu a že bych ráda po absolvování Jihočeské univerzity k němu nastoupila na doktorské studium. A ono se to povedlo.

Když jste se tam vracela na doktorské studium, mluvila už jste plynně německy?

 Ano, přesně tak. Já jsem na Erasmu byla ve třeťáku, tenkrát jsem přišla za panem profesorem Czempirkem a říkám – mně se strašně líbí vaše přednášky, ráda bych u vás zpracovávala dizertaci. Domlouvali jsme téma, nakonec jsem psala o úloze České republiky v rámci vztahu mezi západem a východem. V roce 2001 jsem absolvovala na Jihočeské univerzitě a hlásila jsem se už na Keplerovu univerzitu jako řádný student. Bydlela jsem znovu na mezinárodní koleji – řeknu jednu vtipnou vzpomínku. Studenti mnohdy opravdu slavili a byli hluční přes noc, takže já psala dizertaci vždycky přes noc, a když odcházeli na přednášky a byl klid na koleji, tak já zase mohla spát. Měla jsem takový otočený režim, ale bylo to strašně fajn. Z té doby mám dodnes kamarády, kteří se mnou společně absolvovali.

Mají to podle vás dnešní studenti s výjezdy jednodušší?

Myslím, že systémově určitě, protože jsme v Schengenu, nepotřebují víza, mohou si nechat uznat kredity, které si přivezou ze zahraničí. Je to všechno snazší, ale mám pocit, že někdy jim chybí motivace. Spousta studentů začíná v průběhu studia pracovat a nechtějí opouštět ten svůj model – mám tři dny školy, dva dny práce, mám tu své kamarády, mám tu svou rodinu, nechtějí to na půl roku přerušit a říct si – ono to dává smysl. Mobilita na Jihočeské univerzitě je možná na všechny kontinenty, včetně Arktidy, prostě je to fantastické. Poznají svět, vrací se s větším rozhledem a také si uvědomí, že se tu opravdu máme dobře. Že i ten svět okolo není jednoduchý. Vždycky jsem studentům říkala, vyjeďte do zahraničí, stanou se z vás dospěláci, protože najednou se musíte spolehnout jenom sami na sebe.

Z pohledu zaměstnavatelů – stala se zahraniční zkušenost téměř nutností, nejen příjemným bonusem?

Dřív měl výhodu ten, kdo uměl jazyky, dnes je to ta zahraniční zkušenost. Tím se odliší životopis uchazeče o práci a samozřejmě dostáváte toho člověka lépe připraveného na různé výzvy, je daleko odolnější a přináší si třeba i nové návyky. Zahraniční zkušenost narušuje i takovou tu podnikovou slepotu - 10 let jsme to tak dělali, tak to budeme dělat jedenáctý rok znovu. Jako v českých pohádkách odcházel Honza s buchtami na zkušenou do světa, platí to i ve 21. století.

Dnes řídíte krajské město a máte pod sebou velký tým lidí. Těžíte ve své práci primátorky ze zkušeností, které jste sama nasbírala v zahraničí?

Obrovsky se to potkává. Určitě i s tím mým entuziasmem pro Evropské hlavní město kultury 2028. Když jsem nastupovala na radnici, tak ten projekt byl sice rozjetý, ale ještě jsme neměli titul v hrsti, byli jsme jedno ze čtyř kandidátských měst, a nakonec jsme uspěli. To byla asi největší emoce, kterou jsem prožila v pozici primátorky. Není to podstatné jenom pro město, ale pro celé jižní Čechy. Teď se můžeme ukázat, teď se na nás bude svítit.

Stírání hranic je vidět i na Jihočeské univerzitě, která se v loňském roce stala členem prestižní evropské univerzitní aliance KreativEU. Kde vidíte hlavní přínos takových konsorcií pro studenty a pro univerzity?

Je to projekt, který si Jihočeská univerzita opravdu zasloužila. V roce 2023 se sešli rektoři zakládajících členů aliance tady na radnici a já jsem tomu projektu ráda dala záštitu, protože mi dával smysl. Za svou éru na Jihočeské univerzitě jsem zažila implementaci Boloňského kreditového systému, který otevřel studentům možnost si kredity posbírat po různých univerzitách a získat ucelené evropské vzdělání. Ta myšlenka je pro mě pořád živá a vlastně se zhmotnila v tomto elitním klubu KreativeEU. Pro mě je to obrovská satisfakce, byť už to pozoruji zpovzdálí. Jakoukoli podporu, kterou bude tento projekt potřebovat, určitě ráda dám.

Mobility studentů už se posunuly také do podoby takzvaných Joint Degree nebo Double Degree titulů, vy jste jednoho z nich i garantkou. Můžeme vysvětlit, o co jde?

Jedná se o společný francouzsko-německo-český diplom. Je to navazující magisterské studium na čtyři semestry. První semestr probíhá v Lorientu ve Francii, druhý semestr v německém Zwickau a třetí semestr je na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Pak vypouštíme studenty do praxe, kde si hledají internship po celé Evropě, a tam zpracovávají i diplomovou práci. Musím říct, že za deset let historie jsou absolventi tohoto programu lidé, kteří se hodí jak do bruselské administrativy, tak na mezinárodní podnikatelské pole, nebo se vrací do svých zemí na univerzity a řídí tam třeba zahraniční oddělení. Takže ten absolventský klub je fascinující skupinou velmi úspěšných mladých lidí, kteří posouvají Evropu dál.

To mě přivádí k otázce, která trápí mnoho regionů: jak zařídit, aby se mladí lidé, kteří naberou zkušenosti v zahraničí, vraceli domů a zúročili je právě tady – v Českých Budějovicích, v jižních Čechách?

Zažila jsem program, kdy se lákali postdoktoři ze světa zpátky domů – vraťte se, my tu pro vás máme kvalitně placené místo. To je jedna možnost. Zároveň my tady v jižních Čechách máme naše lidi hodně zakořeněné. Když si uvědomíme globálně, co všechno se děje, tak my si tu žijeme opravdu velmi bezpečně. Ono to jde ve více rovinách. Zaplatit je, nalákat je na kvalitu života, na to, že tady získají nejen pracovní místo, ale že se tu postaráme i o jejich rodiny, že partner, partnerka tu bude mít adekvátní a zaplacenou práci a že děti budou mít kam chodit do školy.

Za dobu svého působení na radnici jste se dostala do finále prestižní soutěže Manažer roku. Jak jste tuto zkušenost prožívala a co vám dala?

Mě ta nominace hodně překvapila a moc mě to zahřálo. Ta soutěž běží 33. rok a jsou tam ti nejlepší manažeři v České republice. Takže seberete zase ten svůj život a připravujete si prezentaci, která má být na 10 minut. Je tam odborná komise, před kterou mi, přiznám se, i vyschlo v krku a zase jsem si připadala jako ta studentka u státnic. Ale stálo to za to. Z té účasti vyplývají další aktivity, kde můžu svůj příběh sdílet a dávat podněty třeba i studentům.

Když odhlédneme od cest studijních a pracovních – cestujete ráda i soukromě? A máte nějakou oblíbenou destinaci?

Já jsem velmi ráda na cestách. Moc ráda cestuji do destinací, kde je vidět lidská historie, kde jsou příběhy, ať už evropské, ale třeba i místa, kde se potkávaly jiné civilizace. Je pro mě důležité poučení z minulosti, abychom neopakovali chyby nebo abychom naopak zopakovali to, co uměli naši předkové, kteří byli mnohdy velmi moudří. Miluji italskou kulturu, ráda se vracím do Rakouska, což je moje druhá vlast. Mám samozřejmě i touhy, kam ještě bych se chtěla podívat, ale na to teď nezbývá čas. Když si jako primátorka zvládnu vzít čas na zahraniční delegaci, je to pro mě vzácné. Teď pracuji tady, pro Budějovice.

Medailon

doc. Dr. rer. soc. oec. Ing. Dagmar Škodová Parmová

Absolvovala Zemědělskou fakultu JU, doktorské studium pak na Univerzitě Jana Keplera v Linci, kde se věnovala studiu exportu a zahraničního marketingu. Po návratu do ČR působila na Jihočeské univerzitě jako odborná asistentka, prorektorka a v letech 2019–2023 děkanka Ekonomické fakulty JU. V roce 2022 se stala první ženou ve funkci primátorky Českých Budějovic. Na JU je stále aktivní akademičkou a členkou Vědecké rady. Je členkou několika odborných svazů a sdružení se zaměřením na řízení a marketing služeb, regionální management a cestovní ruch.

Text: Edita Kadlecová

Foto: Tereza Křenová