Obava z rozšíření Sahary k jihu je jednou z hlavních hrozeb souvisejících s globálním oteplováním. Podle vědců Jihočeské univerzity, kteří zkoumají historii osídlení Afriky, ale Sahara mnohokrát vyschla a znovu se zazelenala i bez vlivu člověka.
O tom, že saharská poušť byla kdysi zeleným rájem, se píše opakovaně. Méně známou skutečností ale zůstává fakt, že k podobné zásadní přeměně pouště docházelo v minulosti opakovaně a tyto změny měly dalekosáhlý vývoj nejen na migraci fauny a flóry mezi kontinenty, ale i na vznik lidských kultur. „Během posledních osmi milionů let se Sahara zazelenala dvěstětřicetkrát. Existuje dokonce v tomto směru vědecký koncept, kterému se říká saharská pumpa,“ řekl archeolog a botanik Jihočeské univerzity Jaromír Beneš, který spolu s kolegy provádí dlouhodobý archeologický a botanický výzkum v západoafrickém Senegalu a který se rovněž podílí na výzkumu Českého egyptologického ústavu. O tom, kolikrát se saharská poušť změnila v zelený ráj a naopak, podle Beneše dnes existují jasné vědecké důkazy, nejedná se o žádné teorie či spekulace. Důvodem těchto změn byly astronomické jevy, klima je totiž astronomicky řízeno.
Zaprvé se pravidelně střídá pozice Země vůči Slunci. „K tomu se pravidelně mění náklon zemské osy s periodou čtyřicet jedna tisíc let a také její precese, což je oblouk zemské osy kolem jejího pomyslného středu s periodou jednadvacet tisíc let,“ říká docent Beneš. Tyto mechanismy jsou podle něj hlavní příčinou střídání dob ledových a meziledových, kterých bylo za dobu posledních dvou miliónů let hned několik desítek.
Příčina saharských proměn klimatu je pravděpodobně ukryta právě v precesním pohybu naší planety. „Musí se k tomu ale dodat, že ten mechanismus ještě není znám celý,“ říká Beneš. Jedna věc je však jistá. Na základní astronomické příčiny minulých proměn Sahary neměl člověk naprosto žádný vliv. Bylo tomu spíše naopak.
Opakované proměny pouště v zeleň přispěly k migraci fauny a flóry, k čemuž se později přidala i migrace lidí mezi Eurasií a Afrikou přes pevninský most v oblasti Levanty. Když se klima stalo sušším, Sahara se vrátila do pouštních podmínek, což vedlo k ústupu flóry a fauny savany do oblastí subsaharské Afriky nebo údolí Nilu, případně do saharských oáz.
Zelené fáze Sahary začínaly určitou iniciační etapou trvající několik tisíc let. Poté nastala plná zelená fáze, jejíž délka kolísala mezi čtyřmi až osmi tisíci let. Poté nastalo opět období postupného vysychání, kdy se Sahara proměnila v poušť.
Podle Jaromíra Beneše dnes existuje o těchto opakovaných proměnách saharské pouště řada nezpochybnitelných důkazů, včetně na- příklad výsledků výzkumu pomocí hluboko- mořských vrtů v usazeninách mořského dna. Podobně lze dokázat tyto změny na složení bahnitého dna bývalých saharských jezer.
„Třetím typem pak je jednoduché datování zvířecích kostí z povrchu pouště pomocí radiouhlíku. Tato metoda pak dokládá, v jakém období zvířata v oblasti naposledy žila,“ říká Beneš.
To, že se Sahara tolikrát prokazatelně měnila i bez vlivu člověka, svádí k domněnce, že člověk nemůže ani za současné klimatické změny. Jenže tak jednoduché to podle Jaromíra Beneše není. I když klima na planetě ovlivňují astronomické cykly, trvající v řádu desítek až statisíců let, člověk za několik posledních staletí tento přirozený chod klimatu narušil. A to především vypouštěním skleníkových plynů.
„To je nesporný fakt a nebezpečný trend,“ říká Beneš. Existují podle něj dokonce modely, které ukazují, že se v současné době nacházíme v přirozeném cyklu ochlazování. A to
je (zatím) také určitá záchrana pro lidstvo. Kdyby se totiž v rámci přirozeného cyklu klima neochlazovalo, pak by oteplování vlivem člověka bylo ještě masivnější a jeho důsledky výraznější. Takhle alespoň příroda trochu brzdí změny vyvolané člověkem. Dobrou laboratoří procesů klimatických změn v Africe je právě Senegal, kde svůj výzkum provádí už od roku 2018 vědecký tým Jihočeské univerzity. Sahelská téměř pouštní vegetační zóna plynule přechází v pás savan se stále hustším stromovým zápojem až do zóny tropického opadavého lesa.
„My tam pozorujeme, že tradiční usedlé zemědělství místní lidi dobře uživí, a zrovna ze Senegalu lidé příliš neodcházejí. Lidé jsou tam na horké klima evolučně vybaveni. Na rozdíl od Evropanů a dalších obyvatel mírného pásma, kterým by se v horkém klimatu žilo velmi obtížně,“ říká Beneš.
Text: Marek Kerles
Foto: Václav Cílek
