Rezistence na léky je problém, má ale řešení

Po střední škole se klidně mohla stát třeba podnikovou účetní, studium na FZT JU ji ale nasměrovalo úplně jinam – od agropodnikání se postupně propracovala až k parazitologii. Absolventka doktorského studia Obecné zootechniky Nikola Havrdová (34) v současnosti pracuje jako odborný asistent na Katedře zootechnických věd a loni získala ocenění za nejlepší dizertační práci v soutěži Věda pro zemi, kterou pořádá Národní zemědělské muzeum ve spolupráci s Českou akademií zemědělských věd.

OD ÚČETNICTVÍ K PARAZITOLOGII

I když měla Nikola ke zvířatům blízký vztah od dětství, zemědělství ji začalo zajímat až po maturitě. „Táhlo mě to k zootechnice nebo ještě lépe ke studiu veteriny, ale na ty jsem v té době neměla známky ani vzdělání, proto jsem zvolila program Agropodnikání, který lépe navazoval na to, co jsem do té doby studovala,“ popisuje zpětně celkem logický krok – maturovala totiž z ekonomiky a podnikání na strakonické průmyslovce. Původně si myslela, že by se mohla věnovat podnikání v zemědělství, ale vysokoškolské studium ji hned v prvním ročníku nasměrovalo úplně jinam. Zcela ji pohltila genetika a šlechtění, o něco později i parazitologie. „Na Agropodnikání často přijdou středoškoláci třeba z ekonomických škol, stejně jako jsem byla tehdy já. Proto mám dnes jako vyučující předmětu Morfologie a fyziologie hospodářských zvířat pro prváky pochopení a skutečně často začínáme doslova od nuly,“ vysvětluje odborná asistentka, která fakultní studenty učí mimo jiné i předmět Šlechtění hospodářských zvířat. „Je to takový můj splněný sen, protože i když se z hlediska výzkumu věnuji v posledních letech spíše parazitologii, tak právě genetika a šlechtění zvířat je obor, který na fakultě patřil k mým nejoblíbenějším a nasměroval mě dál,“ popisuje důvod, proč v navazujícím magisterském studiu byl už jasnou volbou studijní program Zootechnika. Už název její bakalářské práce „Diverzita, fylogenetika a biologie různých izolátů Cryptosporidium muris“ dává tušit, že se rozhodně nejedná o typické agropodnikatelské téma. „V bakalářce jsme popsala nový druh kryptosporidie, žaludečního parazita, který infikuje různé druhy zvířat. My jsme ho zkoumali u hlodavců,“ popisuje téma, které později rozvinula i v diplomové práci na téma „Laparotomické infekce hostitelů střevními a žaludečními kryptosporidiemi“. „Testovali jsme na myších, jak se infekční látka dostane do žaludku zvířete a dojde k nastartování parazita, který prochází vývojovým cyklem a infikuje hostitele. Onemocnění způsobuje průjmy, krvácení, edémy, u neléčeného zvířete může dojít k úhynu,“ popisuje projevy onemocnění parazitem, který může infikovat i člověka.

SPOLUPRÁCE S CHOVATELI

Nikola Havrdová už v průběhu bakalářského studia získala částečný úvazek na Parazitologickém ústavu Biologického centra AV ČR, který je obecně považován za špičkové světové pracoviště. „Pracovala jsem tam jako laborantka, dokonce jsem v laboratoři vzala i brigádu na mytí laboratorního skla, což mě utvrdilo v tom, jak důležitá je hygiena na pracovišti,“ doplňuje. Na ústavu působí i její bývalý školitel, profesor Martin Kváč, který je respektovaným odborníkem mimo jiné právě na kryptosporidie. „Celkově mi Akademie dala mnoho zkušeností do profesního života, ale bohužel mě limitoval fakt, že se tam nevěnují zemědělským zvířatům, která jsou pro mě prioritní,“ vysvětluje, proč se nakonec z Parazitologického ústavu, kde pracovala ještě v rámci dizertace, přesunula jako akademický pracovník na Katedru zootechnických věd FZT JU. Právě již zmíněná úspěšná dizertační práce „Diagnostika parazitárních onemocnění a úspěšnost vybraných terapeutických postupů u lichokopytníků a sudokopytníků“, kterou psala pod vedením profesora Miloslava Šocha, opět navázala na předešlá témata. Tentokrát však figurují v „hlavní roli“ hlístice namísto kryptosporidií. Nikola sledovala účinnost vybraných léčiv u hospodářských zvířat, konkrétně malých a velkých přežvýkavců. Právě rezistence zvířat na léčiva je považována za jeden z největších problémů současných chovatelů. „To je sice pravda, ale já vidím ještě jeden zásadnější problém – to, že chovatelé neumějí veterinární přípravky správně aplikovat a nedodržují předepsané postupy. Často tedy upřednostňují profylaktickou léčbu. Pokud je zasažen jedinec, léčí celé stádo. Parazit si pak vytvoří odolnost. Navíc pokud profylakticky podáte dávku již silně zasaženému zvířeti, může jedinec uhynout, protože nebude mít dostatek času, aby tělo regenerovalo. Pokud se naopak látka rozdělí na několik dní, znamená to, že sice neuhynou všichni jedinci parazita najednou, ale tělo zvířete bude mít čas, aby si zvyklo a připravilo se na další dávku odčervení,“ vysvětluje princip léčby. Nikola Havrdová se proto snaží přesvědčit zemědělce, aby začali upřednostňovat sporadickou léčbu, tedy cílenou aplikaci konkrétního léčiva na konkrétní hospodářský druh a konkrétního jedince.
Zní to vše logicky, v čem tedy vězí překážka, aby se tyto postupy dostaly běžně do praxe? „Zásadní faktor je časový. Je nutná intenzivní spolupráce s chovateli. Odebírání vzorků je velmi časté, ideálně alespoň jednou za měsíc po dobu jednoho roku. Je to i důvod, proč se tomuto tématu věnuje opravdu jen omezené množství vědců. Pokud byste chtěli dohledat nějakou odbornou studii, pak možná na velbloudy nebo lamy, ale na hospodářská zvířata v našich podmínkách prakticky vůbec. Nicméně věřím tomu, že pokud se chovatelé v budoucnu naučí léčit zvířata cíleně, sníží tím riziko rezistence ve svých chovech,“ říká vědkyně, které skutečně záleží na tom, aby se hospodářská zvířata měla lépe.

MEZI FAKULTOU A PRŮMYSLOVKOU

I když Nikolu Havrdovou vždycky naplňovalo spíše vědecké zkoumání a aplikace výsledků do praxe, nevyhýbá se ani výuce studentů. Často pendluje mezi fakultou a Střední průmyslovou školou automobilní a technickou v Českých Budějovicích, kde přibližně čtrnáct hodin týdně externě vyučuje chemii a biologii. „Beru to jako formu přivýdělku, ale zároveň mě ta práce baví. Mozek si alespoň odpočine od vědy, při výuce nemusím tolik přemýšlet, i když někteří žáci občas dokáží položit velmi zajímavé otázky. Alespoň mě to nutí neustále se vzdělávat a být aktivní v hledání informací a zdrojů,“ říká Nikola, která podle svých slov byla vždy studijní typ – už v době univerzitních studií jste ji mohli spíše zastihnout v knihovně, než s přáteli v hospodě. Ke svým středoškolským studentům se snaží mít přátelský přístup, drží se rčení „škola hrou“. „Snažím se používat moderní prvky ve výuce, hrajeme hry, v laboratoři už s prváky vymýšlíme zábavné pokusy, které je na jednu stranu učí laboratorní preciznosti, zároveň jim ale zábavnou formou ukazují, že chemie je všude kolem nás. A pokud dokáží propojit chemii a biologii, mohou lépe pochopit sami sebe, třeba z hlediska emocí nebo nejrůznějších projevů lidského těla,“ dodává mladá vědkyně, která podle svých slov ve volném čase nejlépe relaxuje cestováním, věnuje se ale také rekonstrukci historických vozidel, vojenské technice nebo lukostřelbě.

Text: Miroslav Vlasák

Foto: archiv FZT JU