Letošní laureátka Ceny Josefa Vavrouška v kategorii Výjimečný počin. Botanička a ekoložka, která už více než 25 let navrací vodu šumavským mokřadům. Drobná, usměvavá žena – jak jinak než v holínkách – za níž stojí obrovský kus práce. Řeky a potoky vnímá jako živý organismus, který je třeba chránit. Přiznává, že s nimi někdy i rozpráví. Díky vytrvalému úsilí jejího týmu se podařilo revitalizovat přes 2700 hektarů krajiny – tedy čtyřikrát víc, než kolik zabírá Praha 1.
Vaše práce pro Národní park Šumava trvá už přes třicet let. Co vás udrželo tak dlouho na jednom místě?
To je právě to – příroda neukazuje změny ze dne na den. Obnova chce čas. A když někde zůstanete dost dlouho, začnete ty změny vidět. Najednou jdete kolem potoka, který býval v trubce, a teď zurčí, lítají nad ním vážky, do mokřadů se vrací rašeliník... A vy víte, že to stálo za to.
Mezinárodní projekt LIFE for MIRES dosáhl obdivuhodných výsledků. Co vás na něm nejvíc potěšilo?
Že stačí zasypat odvodňovací kanál, nechat vodu, aby se dostala, kam má – a příroda si už sama poradí. Mokřady se vymaní ze stavu degradace a začnou se přirozeně vyvíjet, často už za dva nebo tři roky nepoznáte, že tam byl technický zásah. Ta síla přírody mě nikdy nepřestane fascinovat.
Spadla jste někdy do bažiny?
Jasně, několikrát. Nejvíc po ramena – na horním toku Vltavy pod Volary, kde jsou plovoucí ostrůvky rašeliny. Naštěstí byli se mnou kolegové a pomohli mi ven.
Kolegové na Vás oceňují, že dokážete jednat s profesory i bagristou. Jak to děláte? Jak přesvědčíte bagristu, aby udělal, co potřebujete?
Snažím se být přímá a přátelská. Vysvětluju, proč je důležité, aby práce byla udělaná pořádně – i když to třeba znamená přinést fošny dva kilometry daleko. Občas to vypadá, že se na začátku úplně neshodneme, ale pak si to sedne. A když je nejhůř, mám s sebou velkého psa (směje se).
Vaše práce se opírá o spolupráci s dobrovolníky. Jak velká je to pomoc?
Naprosto zásadní. Za pět let se do revitalizací zapojilo asi 1800 lidí – ať už přes naše výzvy, nebo v rámci škol a firemních teambuildingů. Dělají to, co technika nezvládne – nosí materiál na místa, kam se nedostaneme, pomáhají roznést rašeliníky, aby se rychle uchytily. Díky nim jsou zásahy šetrnější a výsledky často lepší.
Kromě přípravy projektů a jejich odborného vedení píšete i knihy o mokřadech. Odborné i pro děti. Kdy na to máte čas?
Píšu hlavně v zimě, kdy se v terénu pracovat nedá. A po nocích. Je to docela náročné, ale ta práce mě baví.
Co vám tahle práce dává?
Velký smysl. A že kolem sebe mám lidi, kteří tomu věří a jsou ochotní zapojit se a pomoci. Když se něco nedaří, snažíme se si to vyříkat a sladit se – a většinou to funguje. Není to o jednom člověku. Je to týmová práce, kde každý ví, proč to dělá.
Text: Hana Laudátová, Nadace Partnerství
Foto: Radovan Kramář
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
RNDr. Ivana Bufková, Ph.D. absolvovala Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a doktorské studium na PřF Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kde obhájila disertační práci na téma dlouhodobé změny vegetace a prostředí v říčních nivách. Od roku 1992 pracuje na správě NP a CHKO Šumava. Specializuje se na obnovu a ochranu rašelinišť, pramenišť a dalších mokřadních ekosystémů, a to nejen v českém kontextu – své zkušenosti sdílí i prostřednictvím mezinárodních výzkumných projektů. Zaměřuje se na hydrologii a vegetaci šumavských mokřadů, o kterých pravidelně publikuje v odborných časopisech. Je také autorkou nebo spoluautorkou řady knih, včetně populárně-naučných titulů pro děti (Šumavská rašeliniště, Voda ztracená a vrácená, Království vody a mokřadů) – přičemž její publikace Království vody a mokřadů získala ocenění za srozumitelný a ilustrativní přístup. Pořádá besedy a přednášky pro veřejnost i školy a dlouhodobě se zapojuje do osvětových akcí.
Projekt LIFE for MIRES
Mezinárodní projekt LIFE for MIRES (2018–2024) se zaměřil na obnovu rašelinišť, pramenišť a horských potoků v oblasti Národního parku Šumava a přilehlého Bavorského lesa. Ivana Bufková jej vedla společně s partnery z České republiky a Německa – Správou NP Šumava, NP Bavorský les, Bund Naturschutz in Bayern a Jihočeskou univerzitou. Cílem projektu bylo obnovit hydrologické poměry na ploše přes 2700 hektarů, a také přiblížit veřejnosti význam mokřadních ekosystémů prostřednictvím vzdělávání, médií a publikací.
Co o Ivaně Bufkové říkají ti, kteří ji znají:
„Ivana je jako buldok. Když se zakousne, nepustí. Nejvíc na ní obdivuju, že dokáže se stejným úspěchem přesvědčit partnery na mezinárodním setkání jako bagristu, aby udělal svou práci lépe.“
— prof. RNDr. Hana Šantrůčková, CSc., bioložka a ekoložka, bývalá děkanka Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity
„Bez Ivy by projekt Life for Mires nikdy nevznikl – a už vůbec by neskončil tak úspěšně. Vymyslela ho, dotáhla a zvládla i knihy a film. Opravdu klobouk dolů.“
— prof. RNDr. Jan Květ, DrSc., přední odborník na mokřady a laureát Ceny Josefa Vavrouška za rok 2023
„Iva Bufková za poslední čtvrtstoletí výrazně změnila velký kus Šumavy – v odvodněných rašeliništích i v jejich okolí se neúnavně snaží zpomalit odtok vody a obnovit původní koryta napřímených vodních toků. A to vlastní metodikou obnovy mokřadů, se kterou nezištně a nadšeně seznamuje zájemce z jiných oblastí.“
— Mgr. Andrea Kučerová, odbornice na ochranu přírody
„I pouhý den v terénu s Ivou dokáže člověka nasměrovat k tomu, že mokřady prostě nemůžete ignorovat. Máte jedinečnou možnost učit se z praxe, z mnoha obnov, které se jí a jejímu týmu povedly realizovat. Iva opravdu dokáže strhnout a podnítit zájem – a vám nezbývá, než investovat do dobrých holínek.“
— RNDr. Klára Řehounková, Ph.D., odbornice na ekologickou obnovu
