Férové snídaně, spolupráce s fairtradovými obchodníky, téma společenské odpovědnosti na přednáškách a seminářích – už 12 let je Ekonomická fakulta JU Fairtradovou fakultou.
Status získala na jaře 2013, kdy splnila potřebná kritéria, a od té doby se na univerzitě pravidelně pořádají fairtradové akce a téma inspiruje i studenty. Jedním z nich je i Lukáš Vlček, student prvního ročníku Ekonomiky a managementu EF JU, který bude chtít svými automaty na fairtradovou kávu zaujmout porotu letošního ročníku Invest Day – meziuniverzitní soutěže počátečních podnikatelských záměrů studentů a absolventů. S nadsázkou by se dalo říct, že podnikatelem se Lukáš už narodil. Poprvé se jeho smysl pro byznys projevil, když mu bylo 16. Za peníze z první brigády nakoupil stroje na potisk textilu. „Mamka s tím nesouhlasila, naštěstí odjela na dovolenou a já to všechno během týdne objednal a nainstaloval do pokojíčku, ze kterého vznikla moje první výrobna. Od té doby ale viděla, kolik do toho dávám energie a nadšení, a dneska je mojí největší oporou – podporuje mě ve všem, co dělám, a věří ve mě možná ještě víc než já sám,“ popisuje s úsměvem dnes jednadvacetiletý Lukáš Vlček. S potiskem triček měl úspěch a ten se mu zalíbil. Poznal, že podnikání bude pro něj ta správná cesta.
„S nápadem fairtradových kávových stanic mě oslovil kamarád v minulém roce. Já už měl zkušenosti s rozjezdem byznysu, takže jsme spojili síly a rozjeli koncept spolu,“ vrací se k začátkům fairtradových automatů. Vybírali kávovary, testovali pražírny, sirupy, hledali výrobce kelímků a během dvou měsíců téměř nonstop práce vznikly první kávové stanice – to vše se společníkem, který kávu nepije, výběr těch pravých zrn byl tedy na Lukášovi „Měl jsem tehdy pocit, že mi v žilách koluje káva,“ vzpomíná na testovací období. Fairtradové stanice jsou kromě Českých Budějovic (na JU v budově Ekonomické fakulty a v pavilonu F) i v Praze, Brně a Ostravě. Jejich tvůrce uznává, že práce s cenou je stále u fairtradových výrobků alchymie. „Věděli jsme, za kolik tady na univerzitě chceme kávu prodávat, na to jsme si udělali průzkum trhu. Zároveň ta spolupráce musí být zajímavá i pro naše dodavatele, což je zase otázka dostatečného množství kávy, kterou odebereme,“ vysvětluje Lukáš bilancování při tvorbě ceny faitradových produktů.
DALŠÍ NÁPADY V DUCHU FAIRTRADE
A u kávových stanic Lukášovy fairtradové nápady neskončily. Přemýšlí o zavedení doplňkové služby v podobě chytrých lednic, které by byly naplněné faitradovými potravinami.
„Přijdete, přiložíte kartu, vyberete si produkt, který chcete, zavřete lednici a z karty se vám strhne částka za vybraný výrobek,“ popisuje, jak systém funguje. Jako doplněk ke kávovým stanicím by tento nápad mohl mít podle něj úspěch. „V Českých Budějovicích jsem to ještě nikde neviděl, přišlo by mi fajn před- stavit tady něco nového. Lidi to pak začnou zdokonalovat a v nějakou dobu mě třeba předběhne konkurence, ale to je v pořádku. Láká mě přijít s tím nápadem,“ rozvíjí své plány mladý podnikatel, podle kterého je důležitá nejen myšlenka, ale i ochota věnovat konkrétní věci čas a vytrvat.
POSNÍDEJME FÉROVĚ
Ekonomická fakulta se snaží šířit ideu spra- vedlivého obchodování nejen ve výuce, ale i v praxi mezi partnery a veřejností. „Každou druhou květnovou sobotu pořádáme u příležitosti Světového dne pro Fairtrade už tradičně Férovou snídani. Je to takové společné setkání lidí, kteří přinesou dobroty z lokálních či fairtradových surovin – třeba bábovku, domácí chleba, kávu a čaj – a společně posnídají. Hrají se u toho hry, luští kvízy. Je to akce pro všechny věkové kategorie a lidi si ji oblíbili,“ popisuje populární květnovou sešlost Jan Šalamoun z Katedry obchodu a cestovního ruchu Ekonomické fakulty JU. Lidé se v tento den scházejí na víc než stovce míst, aby vyjádřili svůj zájem o pěstitele v zemích Afriky, Asie a Latinské Ameriky. Ti většinou žijí v chudobě kvůli koloniální historii a nespravedlivému nastavení mezinárodního obchodu. Z našeho šálku kávy jim připadá v průměru jen něco málo přes 1 Kč a z tabulky čokolády 2-3 Kč.
A právě na to systém Fairtrade reaguje. Pěstitelé si díky němu mohou vlastní prací vydělat na důstojný život. Za své plodiny dostávají férovější výkupní cenu, a navíc fairtradový příplatek na rozvoj místních komunit. Na polích tak nemusejí pracovat jejich děti a pěstování může být šetrné k životnímu prostředí.
Text: Edita Kadlecová
Foto: Vojtěch Havlis, archiv EF
