Tato bakalářská práce se zabývá postoji mladé generace na uplatňování principu sociální solidarity v České republice. Hlavním úkolem této práce je zmapovat oblasti, ve kterých dochází k projevům sociální solidarity a zjistit, jak její plnění přijímají mladí lidé.
První polovina teoretické časti je věnována charakteristice sociální solidarity, jejímu vývoji a jednotlivými oblastmi, ve kterých dochází k naplňování tohoto principu. Sociální solidarita plní ve společnosti podstatnou úlohu a je její neodmyslitelnou součástí. Solidarita se uplatňuje jednak v systému sociálního zabezpečení, ve zdravotní, vzdělávací, bytové a rodinné politice či probíhá zcela mimo veřejný sektor.
Druhá polovina teoretické části blíže popisuje možné způsoby její realizace vůči určitým sociálním skupinám. Vyobrazeny jsou celkem tři typy solidarity a to povinná, dobrovolná a mezigenerační. Povinná solidarita se uskutečňuje prostřednictvím systému sociálního zabezpečení a zdravotní péče. Dobrovolná solidarita probíhá převážně mimo veřejný sektor a je více ceněna než solidarita povinná. K realizaci dobrovolné solidarity dochází nejčastěji prostřednictvím různých charitativních a neziskových organizací a hovoří se tak o formálním typu dobrovolnictví. Naopak neformální dobrovolnictví nastává tehdy, když se člověk něčeho vzdá či poskytne pomoc někomu jinému, aniž by za to očekával jakoukoli odměnu. Mezigenerační solidarita byla dříve chápana jako předávání hodnot, norem, znalostí či dovedností v rámci rodiny. V současné době, vzhledem k prodlužování délky života a růstu velikosti populace, roste potřeba mezigenerační solidarity i mimo rodinu. Nástrojem mezigeneračního učení může být právě dobrovolnictví.
Praktická část této práce popisuje názory dotazovaných respondentů na uplatňování principu sociální solidarity. K zajištění potřebných informací byla použita kvantitativní forma šetření. Byla použita metoda dotazování a technika dotazníku. Výzkumu se zúčastnilo celkem 188 mladých lidí.
Hlavním cílem práce bylo zjistit, jak mladí lidé vnímají praktické uplatnění principu sociální solidarity. Cílem dílčím bylo, jak mladí lidé vnímají povinnou a dobrovolnou solidaritu vůči vybraným sociálním skupinám. Z realizovaného výzkumu vyplývá, že mladí lidé vnímají lépe solidaritu dobrovolnou, přičemž sami se spíše podílejí na neformálním typu dobrovolnictví. Formální dobrovolnictví, tj. činnost charit či neziskových organizací, však maximálně podporují. U povinné solidarity byly zjištěny drobné odchylky a to u sociálního pojištění, kde se mimo jiné uplatňuje solidarita vysokopříjmových s nízkopříjmovými.
Pro výzkum byly dále stanoveny dvě hypotézy. První hypotéza tvrdila, že mladí lidé budou lépe přijímat dobrovolnou solidaritu než solidaritu povinnou. Druhá hypotéza předpokládala, že mladí lidé budou vnímat pozitivně potřebu realizace mezigenerační solidarity. Obě dvě hypotézy byly statisticky potvrzeny.
Domnívám se, že mladí lidé vnímají nastavení sociální solidarity v České republice kladně. Většina oslovených projevuje solidaritu vůči jednotlivým sociálním skupinám a navíc vnímají pozitivně potřebu realizace mezigenerační solidarity. Výsledky však poukazují na mírný nesouhlas s redistribuční politikou státu.
Tato práce může posloužit k lepšímu pochopení vztahu mladé generace k základním atributům sociálního občanství. Případně k identifikaci postojů směřujících k omezování míry redistribuce vůči sociálně potřebným jedincům ve společnosti.
Anotace v angličtině
This bachelor thesis deals with the attitude of the young generation to fulfil the principles of social solidarity in the Czech Republic. The main task is to record and map out the areas, where the marks of social solidarity appear, and to find out how the fulfilment is accepted by the young people.
The first half of theoretical part is applied to characterization of social solidarity, its development and every single areas, where the principles are being fulfilled. The social solidarity plays an important role in the company and it is an import part of it. The solidarity is applied in the social security system, in health, education, living and family policy or is proceeding completelly out of public sector.
The second part of theroretical part describes in greater detail possible ways of its implementation towards the certain groups. Three kinds of solidarity are presented in this work: obligatory, voluntary and intergeneration. The obligatory solidarity is realized through the social security system and the health care. The voluntary solidarity is realized mostly out of public sector and it is more valuable and better evaluated than the compulsory solidarity. The voluntary solidarity is applied on through the variety of charitable and non-profit organizations and we speak about formal kind of volunteering. On the other hand, informal volunteering is considered as acting when somebody relinquish of something or provides help to somebody else without having any reward expectations. Intergeneration solidarity was in the past comprehended as handing over values, standards, knowledge and experience in frame of family. Nowadays in view of the fact that the age of lives is getting longer and the population is rising, demand of intergeneration solidarity out of family is also rising.
The volunteereing could be a good instrument for intergeneration learning.
The practical part of this work describes the opinions of enquired respondents to fulfil the principles of social solidarity in the Czech Republic. To arrange all necessary information the quantitative form of investigation has been used. The method of questionaire has been applied. The number of 188 young people participated in this kind of research.
The main task was to find out how the young people feel the fulfilment of social solidarity principles in practise. The partial goal was to investigate ? how the young people feel the compulsory and the voluntary solidarity towards chosen social groups. According to the research results, the young people perceive better the voluntary solidarity, however, mostly they take part in informal kind of volunteering. Formal volunteering, i.e. charity and non-profit organization activities are maximal supported by themselves as well. Regarding the obligatory solidarity it has been find out some differencies, especially by the social security system, where is by the way the solidarity of highearning ones with lowearning ones is being fulfilled.
Two hypothesis were stated in this kind of research. The first one said that the voluntary solidarity will be better accepted by young people than the compulsory one. The second hypothesis assumed that the young people will feel the affirmative intergeneration demand. Both of them were confirmed on statistic basis.
In my opinion, the young people feel the social solidarity system in the Czech Republic in positive way. Most of addressed respondents apply the solidarity towards single social group and furthermore feel affirmative the requirement of intergeneration solidarity realization. However, the results point out that there is slight disagreement with redistributive state policy.
This work could help to understand better the relationship between young generation and the essential atribute of social citizienship. Eventually to identification of attitudes heading for restricting the redistribution rate towards the social needy individuals.
Klíčová slova
dobrovolnictví, mezigenerační solidarita, neziskové organizace, sociální solidarita, solidarita vysokopříjmových s nízkopříjmovými
Klíčová slova v angličtině
intergenerational solidarity, non profit organization, social solidarity, solidarity of people with high incomes to people who have low incomes, volunteering
Rozsah průvodní práce
69 str.
Jazyk
CZ
Anotace
Tato bakalářská práce se zabývá postoji mladé generace na uplatňování principu sociální solidarity v České republice. Hlavním úkolem této práce je zmapovat oblasti, ve kterých dochází k projevům sociální solidarity a zjistit, jak její plnění přijímají mladí lidé.
První polovina teoretické časti je věnována charakteristice sociální solidarity, jejímu vývoji a jednotlivými oblastmi, ve kterých dochází k naplňování tohoto principu. Sociální solidarita plní ve společnosti podstatnou úlohu a je její neodmyslitelnou součástí. Solidarita se uplatňuje jednak v systému sociálního zabezpečení, ve zdravotní, vzdělávací, bytové a rodinné politice či probíhá zcela mimo veřejný sektor.
Druhá polovina teoretické části blíže popisuje možné způsoby její realizace vůči určitým sociálním skupinám. Vyobrazeny jsou celkem tři typy solidarity a to povinná, dobrovolná a mezigenerační. Povinná solidarita se uskutečňuje prostřednictvím systému sociálního zabezpečení a zdravotní péče. Dobrovolná solidarita probíhá převážně mimo veřejný sektor a je více ceněna než solidarita povinná. K realizaci dobrovolné solidarity dochází nejčastěji prostřednictvím různých charitativních a neziskových organizací a hovoří se tak o formálním typu dobrovolnictví. Naopak neformální dobrovolnictví nastává tehdy, když se člověk něčeho vzdá či poskytne pomoc někomu jinému, aniž by za to očekával jakoukoli odměnu. Mezigenerační solidarita byla dříve chápana jako předávání hodnot, norem, znalostí či dovedností v rámci rodiny. V současné době, vzhledem k prodlužování délky života a růstu velikosti populace, roste potřeba mezigenerační solidarity i mimo rodinu. Nástrojem mezigeneračního učení může být právě dobrovolnictví.
Praktická část této práce popisuje názory dotazovaných respondentů na uplatňování principu sociální solidarity. K zajištění potřebných informací byla použita kvantitativní forma šetření. Byla použita metoda dotazování a technika dotazníku. Výzkumu se zúčastnilo celkem 188 mladých lidí.
Hlavním cílem práce bylo zjistit, jak mladí lidé vnímají praktické uplatnění principu sociální solidarity. Cílem dílčím bylo, jak mladí lidé vnímají povinnou a dobrovolnou solidaritu vůči vybraným sociálním skupinám. Z realizovaného výzkumu vyplývá, že mladí lidé vnímají lépe solidaritu dobrovolnou, přičemž sami se spíše podílejí na neformálním typu dobrovolnictví. Formální dobrovolnictví, tj. činnost charit či neziskových organizací, však maximálně podporují. U povinné solidarity byly zjištěny drobné odchylky a to u sociálního pojištění, kde se mimo jiné uplatňuje solidarita vysokopříjmových s nízkopříjmovými.
Pro výzkum byly dále stanoveny dvě hypotézy. První hypotéza tvrdila, že mladí lidé budou lépe přijímat dobrovolnou solidaritu než solidaritu povinnou. Druhá hypotéza předpokládala, že mladí lidé budou vnímat pozitivně potřebu realizace mezigenerační solidarity. Obě dvě hypotézy byly statisticky potvrzeny.
Domnívám se, že mladí lidé vnímají nastavení sociální solidarity v České republice kladně. Většina oslovených projevuje solidaritu vůči jednotlivým sociálním skupinám a navíc vnímají pozitivně potřebu realizace mezigenerační solidarity. Výsledky však poukazují na mírný nesouhlas s redistribuční politikou státu.
Tato práce může posloužit k lepšímu pochopení vztahu mladé generace k základním atributům sociálního občanství. Případně k identifikaci postojů směřujících k omezování míry redistribuce vůči sociálně potřebným jedincům ve společnosti.
Anotace v angličtině
This bachelor thesis deals with the attitude of the young generation to fulfil the principles of social solidarity in the Czech Republic. The main task is to record and map out the areas, where the marks of social solidarity appear, and to find out how the fulfilment is accepted by the young people.
The first half of theoretical part is applied to characterization of social solidarity, its development and every single areas, where the principles are being fulfilled. The social solidarity plays an important role in the company and it is an import part of it. The solidarity is applied in the social security system, in health, education, living and family policy or is proceeding completelly out of public sector.
The second part of theroretical part describes in greater detail possible ways of its implementation towards the certain groups. Three kinds of solidarity are presented in this work: obligatory, voluntary and intergeneration. The obligatory solidarity is realized through the social security system and the health care. The voluntary solidarity is realized mostly out of public sector and it is more valuable and better evaluated than the compulsory solidarity. The voluntary solidarity is applied on through the variety of charitable and non-profit organizations and we speak about formal kind of volunteering. On the other hand, informal volunteering is considered as acting when somebody relinquish of something or provides help to somebody else without having any reward expectations. Intergeneration solidarity was in the past comprehended as handing over values, standards, knowledge and experience in frame of family. Nowadays in view of the fact that the age of lives is getting longer and the population is rising, demand of intergeneration solidarity out of family is also rising.
The volunteereing could be a good instrument for intergeneration learning.
The practical part of this work describes the opinions of enquired respondents to fulfil the principles of social solidarity in the Czech Republic. To arrange all necessary information the quantitative form of investigation has been used. The method of questionaire has been applied. The number of 188 young people participated in this kind of research.
The main task was to find out how the young people feel the fulfilment of social solidarity principles in practise. The partial goal was to investigate ? how the young people feel the compulsory and the voluntary solidarity towards chosen social groups. According to the research results, the young people perceive better the voluntary solidarity, however, mostly they take part in informal kind of volunteering. Formal volunteering, i.e. charity and non-profit organization activities are maximal supported by themselves as well. Regarding the obligatory solidarity it has been find out some differencies, especially by the social security system, where is by the way the solidarity of highearning ones with lowearning ones is being fulfilled.
Two hypothesis were stated in this kind of research. The first one said that the voluntary solidarity will be better accepted by young people than the compulsory one. The second hypothesis assumed that the young people will feel the affirmative intergeneration demand. Both of them were confirmed on statistic basis.
In my opinion, the young people feel the social solidarity system in the Czech Republic in positive way. Most of addressed respondents apply the solidarity towards single social group and furthermore feel affirmative the requirement of intergeneration solidarity realization. However, the results point out that there is slight disagreement with redistributive state policy.
This work could help to understand better the relationship between young generation and the essential atribute of social citizienship. Eventually to identification of attitudes heading for restricting the redistribution rate towards the social needy individuals.
Klíčová slova
dobrovolnictví, mezigenerační solidarita, neziskové organizace, sociální solidarita, solidarita vysokopříjmových s nízkopříjmovými
Klíčová slova v angličtině
intergenerational solidarity, non profit organization, social solidarity, solidarity of people with high incomes to people who have low incomes, volunteering
Zásady pro vypracování
1.Teoretické vymezení problematiky ( současný stav)
Sociální solidarita je převážně etický pojem, který má výrazný kulturní aspekt. Lidská bytost je tvor společenský, jak již tvrdil Aristoteles a je tedy závislý na soužití s ostatními bytostmi, je závislý na druhých. Z této vzájemné závislosti, vyplývá pocit soucitu, solidarity. Dějiny lidstva jsou v pravém slova smyslu dějinami postupného rozšiřování rodinné solidarity až po solidaritu mezinárodní. S nástupem moderní společnosti, kdy začala pozvolna růst dělba práce, stoupala vzájemná závislost členů na společnosti a zároveň přibývalo riziko negativních sociální situací, pozvolna rostl i pocit solidarity s těmi, kteří nejsou schopni podílet se na společném bohatství. V sociální politice představuje neodmyslitelný myšlenkový princip. Je spojována s utvářením a rozdělováním životních podmínek a nástrojů jedinců a sociálních skupin (především rodin) v zájmu naplňování myšlenky sociální spravedlnosti. Sociální solidarita je vedena snahou a úsilím o spojení individuálních a skupinových zájmů, zejména pokud jde o materiální životní podmínky. V dnešní době k uskutečňování sociální solidarity dochází především díky redistribuční a transferové politiky státu. Hlavním principem je zvyšování daňového zatížení vyšších příjmových skupin obyvatelstva za účelem zvyšování příjmů sociálně a ekonomicky slabších jedinců nebo skupin.
Sociální solidaritu můžeme dělit podle sociálních událostí, tím se rozumí solidarita zdravých s nemocnými, zaměstnaných s nezaměstnanými, sociálně slabých a zaměstnaných, lidí v produktivním věku a lidí v neproduktivním věku či bezdětných rodin a rodin s dětmi.
Nutné je však zvažovat míru, v níž je solidarita naplňovaná. Hrozí zde totiž riziko, aby přílišná solidarita státu nevedla k útlumu jedinců a jejich odpovědnosti za vlastní životní podmínky.
2.Cíl práce a výzkumné otázky ( v případě kvantitativní strategie též hypotézy)
Hlavní cíl:
Zjistit, jak mladí lidé vnímají praktické uplatnění principu sociální solidarity.
Dílčí cíle:
Zjistit jak mladí lidé vnímají povinnou a dobrovolnou solidaritu vůči vybraným sociálním skupinám.
Hypotézy:
Mladí lidé budou lépe přijímat dobrovolnou solidaritu než solidaritu povinnou.
Mladí lidé vnímají pozitivně potřebu realizace mezigenerační solidarity.
3.Metodika
K zajištění potřebných informací bude použita kvantitativní forma výzkumu. Pro shromáždění potřebných dat bude použita metoda dotazování a technika dotazníku.
Výzkumný soubor budou tvořit mladí lidé ve věku 20 - 35 let. Výzkumný soubor bude vybrán kvótním výběrem, kde kvótou bude věk. Velikost výzkumného souboru bude cca 200 respondentů.
4.Předpokládaný přínos pro praxi
Výsledky práce mohou posloužit k lepšímu pochopení vztahu mladé generace k základním atributům sociálního občanství. Případně k identifikaci postojů směřujících k omezování míry redistribuce vůči sociálně potřebným jedincům ve společnosti.
Zásady pro vypracování
1.Teoretické vymezení problematiky ( současný stav)
Sociální solidarita je převážně etický pojem, který má výrazný kulturní aspekt. Lidská bytost je tvor společenský, jak již tvrdil Aristoteles a je tedy závislý na soužití s ostatními bytostmi, je závislý na druhých. Z této vzájemné závislosti, vyplývá pocit soucitu, solidarity. Dějiny lidstva jsou v pravém slova smyslu dějinami postupného rozšiřování rodinné solidarity až po solidaritu mezinárodní. S nástupem moderní společnosti, kdy začala pozvolna růst dělba práce, stoupala vzájemná závislost členů na společnosti a zároveň přibývalo riziko negativních sociální situací, pozvolna rostl i pocit solidarity s těmi, kteří nejsou schopni podílet se na společném bohatství. V sociální politice představuje neodmyslitelný myšlenkový princip. Je spojována s utvářením a rozdělováním životních podmínek a nástrojů jedinců a sociálních skupin (především rodin) v zájmu naplňování myšlenky sociální spravedlnosti. Sociální solidarita je vedena snahou a úsilím o spojení individuálních a skupinových zájmů, zejména pokud jde o materiální životní podmínky. V dnešní době k uskutečňování sociální solidarity dochází především díky redistribuční a transferové politiky státu. Hlavním principem je zvyšování daňového zatížení vyšších příjmových skupin obyvatelstva za účelem zvyšování příjmů sociálně a ekonomicky slabších jedinců nebo skupin.
Sociální solidaritu můžeme dělit podle sociálních událostí, tím se rozumí solidarita zdravých s nemocnými, zaměstnaných s nezaměstnanými, sociálně slabých a zaměstnaných, lidí v produktivním věku a lidí v neproduktivním věku či bezdětných rodin a rodin s dětmi.
Nutné je však zvažovat míru, v níž je solidarita naplňovaná. Hrozí zde totiž riziko, aby přílišná solidarita státu nevedla k útlumu jedinců a jejich odpovědnosti za vlastní životní podmínky.
2.Cíl práce a výzkumné otázky ( v případě kvantitativní strategie též hypotézy)
Hlavní cíl:
Zjistit, jak mladí lidé vnímají praktické uplatnění principu sociální solidarity.
Dílčí cíle:
Zjistit jak mladí lidé vnímají povinnou a dobrovolnou solidaritu vůči vybraným sociálním skupinám.
Hypotézy:
Mladí lidé budou lépe přijímat dobrovolnou solidaritu než solidaritu povinnou.
Mladí lidé vnímají pozitivně potřebu realizace mezigenerační solidarity.
3.Metodika
K zajištění potřebných informací bude použita kvantitativní forma výzkumu. Pro shromáždění potřebných dat bude použita metoda dotazování a technika dotazníku.
Výzkumný soubor budou tvořit mladí lidé ve věku 20 - 35 let. Výzkumný soubor bude vybrán kvótním výběrem, kde kvótou bude věk. Velikost výzkumného souboru bude cca 200 respondentů.
4.Předpokládaný přínos pro praxi
Výsledky práce mohou posloužit k lepšímu pochopení vztahu mladé generace k základním atributům sociálního občanství. Případně k identifikaci postojů směřujících k omezování míry redistribuce vůči sociálně potřebným jedincům ve společnosti.
Seznam doporučené literatury
KELLER J. Soumrak sociálního státu. Praha: Sociologické nakladatelství, 2005. Studie ; sv. 40. ISBN 80-86429-41-5.
KREBS V. A KOL. Solidarita a ekvivalence v sociálních systémech. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2009. Sešity pro sociální politiku. ISBN 978-80-7416-044-8.
KREBS V. A KOL. Sociální politika. 3.přepracované vydání. Praha: ASPI, a.s., 2005. ISBN 80-7357-050-5.
SWIFT A. Politická filozofie: základní otázky moderní politologie. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7178-859-7.
TISCHNER J. Etika solidarity. Mnichov: Opus bonum, 2009. Sešity pro sociální politiku. ISBN bez ISBN.
TOMEŠ I. Sociální politika, teorie a mezinárodní zkušenost. 2001 Praha: SOCIOKLUB, 2001. Sešity pro sociální politiku. ISBN 8086484009.
Seznam doporučené literatury
KELLER J. Soumrak sociálního státu. Praha: Sociologické nakladatelství, 2005. Studie ; sv. 40. ISBN 80-86429-41-5.
KREBS V. A KOL. Solidarita a ekvivalence v sociálních systémech. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2009. Sešity pro sociální politiku. ISBN 978-80-7416-044-8.
KREBS V. A KOL. Sociální politika. 3.přepracované vydání. Praha: ASPI, a.s., 2005. ISBN 80-7357-050-5.
SWIFT A. Politická filozofie: základní otázky moderní politologie. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7178-859-7.
TISCHNER J. Etika solidarity. Mnichov: Opus bonum, 2009. Sešity pro sociální politiku. ISBN bez ISBN.
TOMEŠ I. Sociální politika, teorie a mezinárodní zkušenost. 2001 Praha: SOCIOKLUB, 2001. Sešity pro sociální politiku. ISBN 8086484009.