V úterý 4. října se v aule Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích konalo slavnostní zahájení akademického roku 2016/2017. Zúčastnilo se jej osmdesát hostů.
Rektor Jihočeské univerzity docent Tomáš Machula přednesl projev, v němž zhodnotil uplynulý rok a představil programový výhled do stávajícího akademického roku. Celý projev si můžete přečíst níže. Závěrem rektor pozval všechny přítomné na akci Den s univerzitou, která se koná v sobotu 8. října.
Poté usedl ke klavíru virtuos František Lejsek, který ve dvacetiminutovém bloku zahrál například skladby Fryderyka Chopina nebo Roberta Schumanna.
Po skončení oficiální části se hosté přesunuli do nově otevřeného Studentského klubu, kde pro ně bylo připraveno pohoštění.
Projev rektora Tomáše Machuly si můžete přečíst zde:
Vážení kolegové,
začátek akademického roku přímo vybízí k zamyšlení se nad stavem naší univerzity. Rád bych do příštích let zavedl jakousi tradici
- určitého bilančního zhodnocení roku předcházejícího a
- programového výhledu do roku stávajícího,
abychom si mohli společně jasně uvědomit výzvy, před kterými naše univerzita stojí, a seznámit se s tím, jak vedení univerzity hodlá těmto výzvám čelit.
Letošní rok je pro mě prvním ve funkci rektora, takže pohled zpět bude velmi stručný. V minulém roce bylo v řadě bodů uděláno hodně práce, takže nové vedení mohlo už jen dotáhnout a zveřejnit nebo zprovoznit to, co bylo připraveno vedením předcházejícím. Zmínil bych především Dětskou skupinu Jihočeské univerzity, tedy jakousi univerzitní školku, nebo Studentský klub. Dále byla zahájena příprava na podání projektu OP VVV, který jsme na konci minulého akademického roku, tedy před několika týdny, odeslali na ministerstvo. Řada nových věcí se objevila i na fakultách. Připomeňme například pivovar Zemědělské fakulty nebo Dendrologickou zahradu Biologického centra a Přírodovědecké fakulty. Za vše dobré, co se v minulém roce objevilo, bych chtěl poděkovat předcházejícímu vedení univerzity, pracovníkům rektorátu i všech fakult naší univerzity.
Poněkud ambivalentní nádech má zpráva o raketovém nárůstu zmínek o naší univerzitě v médiích v minulém akademickém roce. Do značné míry se na tom totiž podepsala nikoli pouze excelentní věda nebo zajímavá výuka na našich fakultách, ale nekonečný příběh volby rektora. Nové vedení univerzity proto vidí jako jeden ze svých velkých úkolů napomáhat kultivovanému řešení sporů a pří mezi fakultami, pracovníky, studenty apod. Jak už jsem zmínil při své inauguraci, spory na akademickou půdu patří a bylo by bláhové snažit se je potlačit. Mají se ale v prvé řadě týkat odborných témat a mají být vždy a všude řešeny způsobem hodným akademického prostředí. Naším cílem by tedy měla být kultivace našich hádek a sporů.
Počátek tohoto akademického roku 2016/2017 se pojí hlavně s novelizací zákona 111/1998 o vysokých školách. Tato novela bude mít zásadní vliv na celý systém vysokého školství v naší zemi. Na všech vysokých školách nyní probíhá horečná aktivita s cílem uvést předpisy, dokumenty a procesy do souladu s tím, co si novela zákona žádá. Naše univerzita v tom není výjimkou. Postavení, s nímž do tohoto procesu vstupujeme, není úplně špatné. Patříme ke školám, které jsou v různých žebříčcích českých univerzit spíše výš, než nízko. S tímto konstatováním se ale nelze spokojit. Dynamické změny společnosti, demografické situace, trhu práce apod. jsou prostředím, které si žádá neustálou bdělost a úsilí o inovativní rozvoj. S tím, co stačilo před deseti či patnácti lety, dnes už nevystačíme.
Jihočeská univerzita je co do svého oborového složení dosti pestrou institucí. Nemá ale až na drobné výjimky technické ani lékařské obory, které na jiných univerzitách v největší míře generují vědecké výstupy nebo zahraniční studenty. Naše úsilí o konkurenceschopnost musí být proto o to větší. Co to znamená konkrétně?
- Důraz na kvalitu není jen heslo z voleb rektora, ale je prioritní a klíčovou výzvou pro všechny fakulty a pracoviště univerzity. Vyrovnání se s novelou zákona o vysokých školách neznamená pouze upravit předpisy a přejmenovat obory na programy. Jde za prvé o nastavení procesů a kritérií tak, aby stimulovaly k pozitivnímu vývoji a naopak trestaly stagnaci nebo dokonce úpadek. V tomto bodě jsou klíčovým hráčem fakulty. Pokud na fakultách nepřevládne tendence k růstu kvality, rektor a vedení univerzity s tím příliš nenadělají. Vyzývám proto fakulty k důkladné reflexi své struktury, procesů, vyučovaných oborů, kvalifikační struktury a lidské zralosti svých pracovníků, a k vyvození nutných důsledků všude tam, kde je to třeba. Změna k lepšímu nemůže přijít shora jako deus ex machina, ale musí začít na úrovni kateder a fakult. Nemáme čas ani prostor na stavění Potěmkinových vesnic - ani na rektorátu, ani na fakultách. První příležitostí, kdy se ukáže, zda to opravdu všichni myslíme vážně, bude debata o přípravě rozpočtu na příští rok, protože tam bude třeba testovat kvalitativní kritéria pro rozdělení finančních prostředků, která pak naplno uvedeme do života při přípravě rozpočtu 2018 a dalších. Věřím, že vznikne cosi, čemu pracovně říkám aliance kvality, tedy podpora ze strany fakult, kterým o kvalitu a růst univerzity skutečně jde. Mým snem je samozřejmě situace, kdy aliance kvality bude čítat osm fakult. Pravděpodobně nepůjde o sen realistický, ale třeba se mýlím.
- Rozlišení akademických a profesních oborů, které novela zákona přináší, představuje výzvu pro diverzifikaci našich studií i našich pracovišť, které jednotlivé obory zaštiťují a vyučují. Co je věda a jak se věda hodnotí, dost dobře známe a v minulých letech to pro nás bylo zásadní téma. Co je to kvalita v oblasti profesní přípravy, je otázka mnohem složitější. Byl bych rád, kdybychom k ní přistoupili bez předsudků, podle nichž je profesní obor bytostně nižší než akademický. Není nižší, je jiný. V něčem je méně náročný, v jiném zase náročnější. Je mnohem rozumnější budovat na některém pracovišti vysoce kvalitní a v praxi žádaný studijní program, než předstírat velkou vědu tam, kde jde o něco jiného. Takové snahy na řadě pracovišť naší univerzity i jiných vysokých škol samozřejmě existují. Pro budoucnost jsou ovšem slepou uličkou, která nesmí mít na naší instituci žádné místo.
- Velmi výrazným bodem, kde musíme investovat hodně sil a prostředků, je v případě akademických programů a pracovišť spolupráce se zahraničím, v případě pracovišť a programů profesních zase s profesními skupinami, institucemi a firmami. V této oblasti máme stále velké možnosti, pokud se budu chtít vyjádřit pozitivním způsobem a nemluvit o zpoždění nebo o zaspání. Naším cílem musí být jak posílení běžných mobilit studentů, tak získávání zahraničních doktorandů a postdoků. V oblasti výuky pak akreditace stávajících programů i v jiných jazycích. Tento cíl je samozřejmě dlouhodobější a nelze ho naplnit v roce příštím. Nestavíme na zelené louce, protože řada věcí již existuje. Musíme ale udělat další důležité kroky.
- Na posledním, ale nikoli nevýznamném místě, bych rád uvedl spolupráci s regionem. U tohoto slova se musím na chvíli pozastavit. Důrazně připomínám, že jsem zásadním odpůrcem výrazu regionální univerzita. Toto označení nemá oporu v zákoně, nevyjadřuje nic pozitivního a pouze dehonestuje univerzity, které sídlí mimo města, kde byly univerzity již před rokem 1989. Naše univerzita letos slaví 25 let svého založení. Patří do pětice univerzit založených v roce 1991. Zákon o zřízení nových univerzit pokládám za jeden z výdobytků sametové revoluce, která mimo jiné otevřela cestu k rozvoji vzdělanosti a svobody bádání. Nejsou univerzity kamenné a regionální. Univerzita je univerzita a záleží jen na ní, zda je dobrá či nikoli. To je jediné kritérium, které v debatách o vysokém školství má právo zaznívat. Na druhé straně ale každá univerzita sídlí a pracuje v kontextu určitého města a kraje. Naše činnost tento kraj jednoznačně přesahuje, ale přesto je v něm zakořeněna. Naším cílem tedy musí být nejen obohatit světovou vědu a internacionalizovat studentstvo a pedagogický sbor, ale také odpovídat na výzvy města a kraje. Týká se to zvláštním způsobem zmiňovaných profesních oborů, které mají k institucím a firmám našeho kraje logicky velmi blízko.
Vážení kolegové, je toho hodně, co by bylo možné dále uvádět a rozebrat. Možná si někdo všiml, že jsem dosud nehovořil o penězích, o které jde (slovy jednoho z našich bývalých politiků) „až v první řadě“. Jistě musíme být realističtí a přiznat si, že starost o rozpočet univerzity je zásadním tématem. Dosud jsem se o něm nezmínil jen proto, abych podtrhl jednu důležitou věc. Peníze nejsou našim cílem, ale jedním z prostředků pro jeho dosažení. Na prvním místě tedy musíme mluvit a pracovat na formulaci a dosažení cílů naší univerzity. A až na druhém místě o financích. Buďte si jisti, že vedení univerzity tuto věc nebere na lehkou váhu a otázku rozpočtu velmi dobře sleduje. Zvětšení našich finančních prostředků je ale zajisté v rukou všech, protože reálné zvýšení kvality vědecké a pedagogické práce by se mělo odrazit i na objemu peněz, ať už jsou získány ze státního rozpočtu, z prodejů výsledků aplikovaného výzkumu nebo z různých vědeckých a rozvojových projektů. Jednoduše řečeno, téma rozpočtu nemůže být pouze nekončící spor o dělení stejného nebo zmenšujícího se koláče na jednotlivé součásti, ale v prvé řadě na jeho zvětšení. Ať už bude metoda financování pedagogické a vědecké práce jakákoli, nemůžeme ztratit, bude-li kvalita našich činností jednoznačně růst.
To ať je naším programem nejen do nastávajícího akademického roku.
Ať žije, roste a vzkvétá naše Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích.
Tomáš Machula
