Konference se bude zabývat mimo jiné legislativními, bezpečnostními, hospodářskými, sociálními a zdravotními nástroji státu a státní správy k řešení nejrůznějších krizí, kterým čelilo meziválečné Československo.
Společnost na území meziválečného Československa byla vystavena množství problémů, z nichž některé přerostly do závažných krizí – dílčích i komplexních, na které musela domácí politická scéna (a celá společnost) reagovat. S výjimkou let 1924–1929 čelilo Československo několika rozsáhlým krizím. Zatímco zahraničně politické a zahraničně bezpečnostní komponenty reakce na krize budou řešeny v dalším ročníku konference, bude se letošní konference soustřeďovat na vnitrostátní reakce na krize především z institucionálního hlediska krizové infrastruktury, kterou pojímáme jako soubor prvků infrastruktury, kdy narušení jejich funkčnosti by mělo závažný dopad na bezpečnost státu a uspokojování základních životních potřeb obyvatelstva, jeho zdraví a ekonomiky státu. Po skončení první světové války se Československo muselo vypořádat s přechodem z válečného do mírového stavu nejen mentálně a politicky, ale také hospodářsky (konverzí průmyslu), sociálně (například demobilizace, péče o válečné invalidy a pozůstalé) a zdravotně (problém sociálních nemocí, potlačení různých epidemií, výstavba moderního zdravotnictví). K tomu bylo nezbytné stabilizovat bezpečnostní aparát a vybudovat veřejnou správu na nových územích, přičemž slovy historika „bronzová skála moci státní“ byla budována na principu politického národa československého. Na počátku třicátých let těžce dopadla na československou společnost Velká hospodářská krize, která způsobila mnohé ekonomické, ale i sociální, národnostní a ve svém důsledku i bezpečnostní a politické problémy. Během pozvolného překonávání hospodářské krize narůstalo ohrožení existence Československa v podobě vzrůstajícího nepřátelství sousedního nacistického Německa, ale i dalších sousedů odmítajících versailleský systém, které kulminovalo v mezinárodní krizi v závěru třicátých let. Na toto ohrožení muselo Československo reagovat opět politicky (mimo jiné úpravou legislativy), ekonomicky (například vytvářením zásob strategických surovin, redislokací průmyslu), ale hlavně posilováním bezpečnostních struktur (například reforma armády, vznik nových útvarů u vojska a dalších bezpečnostních složek). Konference si klade za cíl prozkoumat kritickou infrastrukturu meziválečného Československa z bezpečnostního, ekonomického, sociálního a zdravotního hlediska a analyzovat stav institucí československé demokracie a jak vůbec přistupovaly tehdejší elity jednotlivých národů a národnostních menšin republiky k otázce krize a jak byly krizové stavy prožívány v rolích aktérů a obětí, např. z genderového hlediska.
Vzhledem k obšírnosti tématu navrhujeme tyto následující tematické okruhy:
Intelektuální dějiny krize (např. filozofické, sociologické a teoretické úvahy o krizi v meziválečném období a její zachycení v umění);
Legislativní příprava na krize (např. úpravy zákonodárství, vznik zvláštních soudů a hledání politické shody);
Bezpečnostní reakce na krizi (např. transformace, reorganizace a vznik nových bezpečnostních složek nebo specializovaných útvarů, včetně potlačování státního terorismu);
Hospodářské, sociální a zdravotní krize (např. konverze hospodářství z válečné ekonomiky na mírové podmínky, problematika zásobování, přípravy na válku v podobě podniků důležitých pro obranu státu, celní války se sousedy, padělatelství);
Veřejná správa a krize (např. úvahy o reformách veřejné správy, postoj úředníků ke krizi).
