Kapr na štědrovečerní tabuli
Hodně z nás si nedokáže představit štědrovečerní tabuli bez rybí polévky a smaženého kapra s bramborovým salátem. Jde o pokrm, který má u nás, ale i v ostatních státech Evropy, poměrně dlouhou tradici. Ne každý má však kapra v oblibě a v tento výjimečný den sáhne po jiném druhu ryby anebo je zcela nahradí vepřovým nebo kuřecím řízkem.
O vhodnosti konzumace kapra se přesvědčili už Římané, kteří také pronikli do tajů chovu kaprů v umělých nádržích. Do naší vlasti se ale kapr dostal až v 11. století s příchodem mnišských řádů. Docházelo k rozmachu ve výstavbě rybníků a chov kapra se tak pomalu dostával do širšího povědomí lidí. Za doby Karla IV. docházelo k dalšímu rozvoji rybnikářství, které již nebylo pouze doménou klášterů a klášterních pozemků. Kapr se pomalu začal těšit větší oblibě u lidí, čemuž do jisté míry také napomohla nižší prodejní cena v porovnání s jinými druhy ryb, které byly v té době k dostání. Pozitivní trend ve vývoji rybnikářství však dostal tvrdou ránu v podobě několika historických událostí, kam můžeme zařadit například třicetiletou válku a Napoleonovo tažení. Docházelo k jeho postupnému úpadku a ryby obecně začaly být spíše vybranou lahůdkou, kterou si mohla dovolit pouze vyšší sorta lidí.
Kapr se na štědrovečerní tabuli dostává až v 19. století, kdy se pomalu stává neodmyslitelnou součástí tohoto slavnostního dne. Kulinářská úprava kapra byla ale v té době velmi různorodá. Oblíbenou úpravou byl kapr na modro, kdy se kapr pomalu vaří v zeleninovém vývaru a podává se s vařenými brambory s máslem. Další v té době oblíbenou úpravou je kapr na černo, kdy se kapr dusí ve sladkokyselé omáčce a následně se podává ideálně s houskovým knedlíkem. V dnešní době se největší oblibě těší smažený kapr podávaný s bramborovým salátem. Z výživového hlediska jde sice o méně vhodnou kulinářskou úpravu, nicméně s vhodnou volbou oleje na smažení si můžeme v tento výjimečný den dopřát i pokrm, který úplně nesplňuje zásady racionálního stravování. Ryba jako taková by však neměla být v konzumaci opomíjena, jelikož je vhodným zdrojem vitaminu D, A, B12, řady minerálních látek a prospěšných nenasycených mastných kyselin.
Posilování s gumou
Když už jsme u historie, není tak úplně dávno doba, kdy fyzická aktivita byla nedílnou součástí každého z nás. Zajištění obživy kladlo nároky nejen na vytrvalost člověka, ale také na jeho sílu. Abychom předešli úbytku svalové hmoty, je potřebné svalový systém neustále stimulovat.
Velmi vhodným posilovacím cvičením je cvičení s gumovými expandéry. Guma na rozdíl od činek má zásadní výhodu v tom, že její napětí se dá jednoduše regulovat. Ve výsledku to znamená bezpečnější cvičení, než s kovovými činkami, se kterými umí málokdo zacházet tak, aby cvičení s nimi bylo skutečně prospěšné. Nespornou výhodou posilovací gumy je její hmotnost a skladnost. Proto ji lze převážet jako součást sportovní výbavy na pracovní cesty nebo rekreaci jako „cestovní posilovnu“. Posilování s gumovým expandérem skvěle stimuluje jak kosterní (fázický) svalový systém, tedy ten, co je na první pohled vidět, tak vnitřní (posturální), který je zodpovědný za držení našeho těla.
Rozlišujeme dva základní modely a to gumový expandér s madly a bez nich. Nicméně rozdíly v nich nejsou téměř žádné, madla jsou ergonomicky přijatelnější pro začátečníky, avšak dají se postrádat.
Mnohem důležitější je klást důraz na tvrdost jednotlivých gum. Čím tvrdší guma je, tím větší úsilí je potřeba vynaložit na posilování s ní. Každý výrobce posilovacích gumových expandérů má tvrdost gum barevně označenou. Obecně platí, že žlutou barvu gumy volí začátečníci, malé děti nebo starší lidé. Gumu žluté barvy bych doporučil všem začátečníkům především proto, že více než na překonání jejího odporu se můžete soustředit na správnost provedení cviku. Zelená guma je vhodná pro ženy, nebo pro začátky s posilováním velkých svalových skupin dolních končetin. Červenou gumu volí pokročilejší ženy a začínající muži, modrá guma je vhodná pro pokročilé muže a guma černá pro výkonnostní sportovce.
Pokud už gumu máte vybranou, vrhněte se do cvičení. Gumu lze obmotat okolo pevného bodu (trubka od topení) nebo si ji přišlápnout vahou vlastního těla. Posilování začněte vždy pořádným rozehřátím a dynamickou rozcvičkou. První na řadu přichází velké svalové partie (stehna, hýždě, záda), následují slabší a končete břichem. Vhodné je zařadit více opakování s nižší zátěží, tedy s měkčí gumou. To znamená každý cvik provést minimálně 15 x a to vždy v minimálně 3 sériích, mezi které zařaďte krátký odpočinek. V začátcích se soustřeďte na zapojení celého těla, po 4 – 6 týdnech komplexního posilování je už možné každé cvičení zaměřit na jednotlivé svalové partie.
Každý cvik provádějte na 3 doby. První doba je pohyb proti odporu gumy, kterou provádíme s nádechem, další 2 doby je uvolnění, které jsou doprovázeny výdechem. Důležité je dávat pozor na to, aby při uvolnění nedošlo k úplnému povolení gumy, ta by měla být vždy alespoň nepatrně napnutá, nikoli prověšená. Takto cvičte alespoň 20 minut každý den a výsledky na sebe nenechají dlouho čekat.
Po každém cvičení dopřejte svým svalům relaxaci prostřednictvím krátkého protažení (strečinku).
1. Cvičení s gumou – posilování tricepsu. Paže vodorovně, lokty ke stropu svírají pravý úhel. Postavení těla držíme zpevněným břichem. Při povolení gumy do této polohy by měla být guma stále lehce napnutá.
2. Cvičení s gumou – posilování tricepsu. Při záběru jsou horní končetiny vodorovně s podlahou. Pozor na břicho, vždy zatnuté, záda rovná.
3. Cvičení s gumou – posilování tricepsu. Takto ne. Pohyb vychází z loktů. Pokud budete hýbat celými horními končetinami, posilujete jiné svalové skupiny, které to příliš nepotřebují.
4. Cvičení s gumou – základní poloha posilování velkých zádových svalů a prsních svalů. Horní končetiny vodorovně s podlahou, lokty též, ale svírající pravý úhel. Břicho zpevněné, záda rovná. Paže jsou ve velmi podobném postavení jako při kliku.
5. Cvičení s gumou – posilování zádových a prsních svalů. Horní končetiny napneme před sebe, podobně jako při kliku, ze kterého se zdviháme, a držte je stále vodorovně s podlahou.
6. Cvičení s gumou – posilování zádových a prsních svalů. Pohyb vedeme vždy před sebe na šířku ramen. V tomto případě je postavení velmi úzké a cvičení pak nepříjemné.
7. Cvičení s gumou – posilování bicepsu. Guma je lehce napnutá, paže lehce pokrčená v lokti. Úchop lze volit jak horizontálně, tak vertikálně.
8. Cvičení s gumou – posilování bicepsu. Bez pohnutí paže přitáhněte gumu směrem k sobě. Postavení těla opět jistí zpevněné břicho a rovná záda. Loket je možné upevnit dlaní druhé ruky.
9. Cvičení s gumou – posilování bicepsu. V žádném případě u posilování bicepsu nehýbejte tělem. Pokud je přitahování na vás příliš obtížné, udělejte půlkrok vpřed.
10. Cvičení s gumou – posilování tricepsu, prsního svalu a velkých zádových skupin. Postavte se čelem proti uchycené gumě, nohy od sebe na šířku ramen, tělo je v mírném předklonu, břicho zpevněné, záda rovná. Horní končetiny lehce pokrčené před trupem. Expandér je v této poloze velmi lehce napnutý.
11. Cvičení s gumou – posilování tricepsu, prsního svalu a velkých zádových skupin. S výdechem protáhněte horní končetiny do krajní polohy za záda tak, jak je zachyceno na fotografii. Trup je stále fixovaný zpevněným břichem. Pohyb tedy vychází pouze z paží. S nádechem gumu uvolňujte do základní polohy.
