Cvičení na velkém gymnastickém míči
Cvičení na velkém míči má blahodárný vliv na celé tělo, ale i duši. Posiluje hluboký svalový systém, protahuje zkrácené svaly, zapojuje rovnovážné ústrojí, což má ve výsledku pozitivní dopad na obratnost a správné držení těla. Pravidelné pohybové aktivity s gymnastickým míčem působí preventivně proti bolesti zad, nebo je odstraňují. Navíc výběr a technika konkrétních cviků je snadno přizpůsobitelná pro začátečníky i pokročilé. Cvičení s míčem je obzvlášť vhodné pro děti, seniory, nebo lidi, kteří žijí sedavým způsobem života. Cvičením na velkém míči zlepšujete funkci vnitřních orgánů a tím vylepšujete správné pohybové návyky. Míč je jednou ze základních pomůcek při fyzioterapii, už proto je vhodné seznámit se s cviky, které slouží k nápravě vadného držení těla a ty pravidelně praktikovat. Navíc je míč výborným parťákem při duševním napětí nebo bolestech hlavy.
Nafukovacích gymnastických míčů je na trhu velké spektrum, liší se velikostí, barevným provedením a dalším příslušenstvím. Při koupi míče nešetřete, značkový míč, který je ke koupi ve zdravotnických potřebách vydrží mnohem více, než levnější míče, které navíc nejsou optimálně kulaté, a cvičení na nich je těžší. Ze své zkušenosti mohu doporučit míč o průměru 65 cm, který je vhodný pro postavy o výšce 160 – 180 cm.
Ke cvičení je vhodné použít obuv s pevnou patou. Pohodlný svrchní oděv, buď z funkčního materiálu, nebo bavlny, volné nebo přiléhavé tříčtvrteční kalhoty proto, aby se propocená dolní končetina nelepila na gumový povrch míče.
Míč nafoukněte tak, aby při sedu na míči byla pánev podsazená, kolena níž než pánev a úhel mezi trupem a stehny větší než 90 stupňů. Do míče se nesmíte po posazení „zanořit“. Při ukládání míče dbejte, aby nebyl opřený o ostrou hranu nebo o trubku od topení. Může se zničit. Existuje několik možností, které napomáhají při skladování objemného míče a to buď závěsná síť, do které míč pověsíte ke stropu nebo speciální podložka, která je na jeho stání určena. Nejlepším povrchem pro cvičení je koberec, nebo nekluzký povrch, abychom předcházeli újmám na zdraví. Abychom předešli tomu, že míč bude sloužit pouze jako překážka, mějte ho vždy na očích. V nejlepším případě je ideální mít ho v dosahu pracovního stolu nebo křesla, ze kterého sledujete televizi. Na míči se totiž nemusí vždy jen fádně cvičit, ale báječnou službu svému tělu uděláte například jen tím, že budete střídat sezení na míči a sezení na pracovní židli. U sledování televize si lze míčem „promasírovat“ záda jen tím, že se na něm párkrát převalíte zády. Nebojte se také zastat úlohu instruktora a při příchodu zvědavé návštěvy míč neuklízejte, ale naopak, pochlubte se jeho vlastnostmi a funkčností.
Závěrem shrňme 3 důležité body:
• na míči nešetřete
• před začátkem vašeho domácího cvičení se zajděte poradit s odborníkem, který Vám předvede několik základních cviků a zkontroluje správnost Vašeho držení těla
• míč mějte pořád v dohledu a dosahu
Fotogalerie cvičení s míčem
Problematika přidatných látek v potravinách
Přidatné látky v potravinách (aditiva) v dnešní době najdeme téměř ve všech potravinářských výrobcích. Pokud se při běžném nákupu v supermarketu zaměříme na čtení etiket jednotlivých nakupovaných produktů, tak velmi rychle zjistíme, že koupit potravinářský výrobek bez aditiv je takřka nemožné. Veškerá aditiva jsou do výrobků přidávána hned z několika důvodů. Zajišťují například hygienickou nezávadnost potravin, zvyšují přijatelnost pro spotřebitele nebo také usnadňují přípravu potravin. Aditiva však nelze použít ve všech produktech. Nemají je například med, máslo, mléko, smetana nebo cukr. Všechna aditiva jsou podle jejich funkce rozdělena do několika kategorií, například antioxidanty, stabilizátory, barviva, konzervanty, sladidla, látky upravující kyselost, emulgátory, zahušťovadla, želírující látky atd.. Na etiketách potravin jsou aditiva vyznačena vždy písmenem „E“ a trojmístným číslem, podle kterého lze jednoduše dohledat, o jakou látku se jedná a do jaké kategorie tato látka spadá. V dnešním potravinářském průmyslu se výroba bez použití určitého množství aditiv téměř neobejde. Při jejich absenci ve výrobcích by byla snížena jejich trvanlivost a čerstvost, vzhled a v mnoha případech také chuť. Otázkou ale je, zda se máme bát konzumovat výrobky, kde se aditiva vyskytují. V médiích se často objevují zprávy, že aditiva jsou pro lidský organizmus škodlivá (že například způsobují alergie, hyperaktivitu u dětí, poruchu pozornosti atd.) a jejich příjem bychom měli výrazně omezit. To je však potřeba brát trošku s nadhledem, jelikož ne všechna aditiva jsou zdraví škodlivá a nemůžeme tedy všechna házet do jednoho pytle. Všechna používaná aditiva musí projít důkladným ověřovacím postupem, na jehož konci je udělení povolení k používání při výrobě potravin za jasně definovaných podmínek.
Pro snadnější orientaci spotřebitelů v problematice aditiv existují mobilní aplikace, kde po zadání trojmístného číselného kódu snadno zjistíte, zda se jedná o aditivum pro organismus neškodné nebo s určitým potenciálním rizikem. Obecně ale platí zásada kupovat potraviny s co nejmenším počtem aditiv a předcházet tak případným škodlivým interakcím mezi větším počtem látek.
